Rozmarné sdružování představ

Napsal zblo (») ve středu 28. 3. 2018 v kategorii různé a bezprizorní, přečteno: 540×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineknihy_2.jpg

Od raného dětství mě provází kniha Josefa Kožíška Pohádka lesa, bohatě ilustrovaná Václavem Karlem. Nechávám stranou, že její současný stav odpovídá intenzívnímu zájmu dvou generací kreativních čtenářů, svého času odhalujících kouzlo gramotnosti, a rovnou směřuji k autorskému záměru. Jen ještě předesílám, že se nenacházím pod vlivem omamných látek a že uvedené asociace vyvěrají výlučně z mé nevinné přirozenosti, jež v době prvních příznaků byla poskvrněna škodlivými životními peripetiemi v míře nepatrné. Chci tím říci, že nebudu rozvíjet sofistikované myšlenkové konstrukce a mentálně se vrátím do oné (svým způsobem blažené) vývojové fáze, kdy jsem v abstraktních ornamentech závěsů či koberců objevoval tvory a nestvůry, které dnes přehlížím i na místech jejich skutečného výskytu.
Stěžejní součástí uvedené pohádkové sbírky je pro začínající čtenáře sice rozsáhlý, avšak napínavým dějem vzrušující epos, nazvaný Ježek bohatýr. Zatímco ostatní Kožíškovy výplody ve mně nezanechaly hlubší dojem ani vzpomínku, dramatická konfrontace mírumilovných, až na jedinou výjimku ustrašených zvířátek s krvelačným hadím králem mi trvale zakotvila v mysli. V době největšího nadšení jsem dokonce znal dlouhé pasáže zpaměti, a to nikoli na základě tupého biflování, ale v důsledku prosté fascinace příběhem, bezpochyby plánovitě formujícím křehkou dětskou duši ve prospěch vznosných ideálů. A bohatě strukturované ilustrace, které v kdysi výpravné publikaci vroubí každou stránku, tomuto cíli prospěly vrchovatě.
Není se tudíž co divit, že když jsem po nějakém čase kdesi spatřil reprodukci jisté velkolepé olejomalby, hned mi byla povědomá. Šlo o známé dílo Josefa Berglera, zobrazující  náčelníka kmene Cherusků Hermana, jak po bitvě v Teutoburském lese přijímá ukořistěné římské trofeje. Vztahuje se k oné proslulé historické epizodě, kterou císař Oktavián teatrálně okomentoval slovy: „Vare, Vare, vrať mi mé legie!“ Já tehdy na rozdíl od něj zvolal: „Hrome! Tohle odněkud znám!“ Nebyl to pouhý dojem ani déjà vu: z dubového příšeří Berglerova obrazu na mě hleděl - kmotr Ježek! Teda ... ne, že by si byli nějak zvlášť podobní v obličeji (v tomto směru jsem záhy odhalil jiného dvojníka), ale ten posez, ten výraz, ta scénická výprava! Nemohlo být mýlky: romantická představa germánského vítěze nad zpupnými Římany se stala inspirací pro ztvárnění hrdiny příštího utkání s proradnou a zákeřnou zmijí Kožíškovy básně. A to nikoli náhodou, jak mi záhy došlo.

 

Obě umělecká díla se mi totiž promptně vybaví pokaždé, kdykoli jsem nucen shlédnout filmový dokument, v němž vyfintění příslušníci gardových pluků Rudé armády vrhají pod nohy dalšího udatného bohatýra během urputných bojů pokořená vexilla, tentokrát pro změnu germánská. Teď už je zřejmé, kam mířím: Karlův Ježek není pouhým výtvarným doprovodem příhodných Kožíškových veršů, nýbrž dobovou ideologickou diverzí do tvárných mozečků stáda na hranici školní docházky. Jejím cílem bylo v hlavách nastupující generace nadosmrti zafixovat jedinou správnou vděčnost za vysvobození národa ze vskutku smrtelného nacistického nebezpečí.
V mé mozkovně se tohle podezření vylíhlo velmi dávno, ale teprve nyní (na hranici starobního důchodu) je mohu díky internetu bez námahy prověřit konkrétními daty. S mírnou a poněkud příjemnou úlevou zjišťuji, že český pedagog a básník Josef Kožíšek (nar. 1861) vyklouzl z mé konspirační teorie bez ztráty kytičky: zemřel v roce 1933, což je ve vztahu k probíraným asociacím alibi víc než dostatečné (bez ohledu na překvapivě příznačný zjev). Naproti tomu malíř, grafik a ilustrátor Václav Karel (1902-1969) vězí v průšvihu až po uši: z obrázků v inkriminované knize jasně vyplývá, že vznikly během roku 1957, tedy nedlouho po válce, kdy v našich končinách ještě pořád bujel kult Stalinovy osobnosti (k symbolickému odpálení došlo až po dalších pěti letech).
Poslední odhalená souvislost už není spontánní. Napadla mě nedávno a připouštím, že se jedná spíš o spekulaci v rozporu s původní intencí tohoto článku: Zdá se mi, že výše uvedený triumfální výjev z Teutoburského lesa (ležícího na pomezí dnešního Dolního Saska a Severního Porýní-Vestfálska) inspiroval české tvůrce dávno před Karlem. Mám na mysli padělatele pozoruhodných Rukopisů z počátku 19. století. Bavorský malíř, kreslíř a rytec Josef Bergler mladší (1753-1829) tehdy působil jako ředitel pražské akademie výtvarných umění a jeho obraz z roku 1809 byl jistě nepřehlédnutelný už svými rozměry, natož probouzející se ideou německého národního sjednocení. Nebude proto pouhá náhoda, že autoři královédvorského „objevu“ (1817) pojmenovali hrdinu jedné ze svých básní Beneš Heřmanův. Odpovídalo by to jejich nepochybnému smyslu pro ironii a satiru (by18328č).
---
Josef Bergler - Heřman po bitvě v Teutoburském lese přijímá ukořistěné trofeje (olej na plátně 1809, Národní galerie v Praze)
Rukopisy zelenohorský a královédvorský (do novočeštiny přepsal Albert Vyskočil / Václav Pour, Praha 1948)
Josef Kožíšek - Pohádka lesa (SNDK, Praha 1958 / ilustroval Václav Karel)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a dvě