Lékař v uhelném dole

Napsal zblo (») v pondělí 18. 1. 2016 v kategorii privátní hereze, přečteno: 735×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinenadeje.jpg

Jeden z nejčastějších problémů dnešních lidí je, že zatímco si jedni málo věří a neumí v sobě ocenit, co vlastně dovedou, druzí jsou mimořádně nadaní a své výjimečnosti jsou si dobře vědomi. Jak tuto „nespravedlnost“ vysvětlit? Proč Bůh někoho obdaruje, zatímco jiné učiní průměrnými a podprůměrnými, nebo dokonce zcela „na odpis“?
Každého bychom měli už odmalička učit vnímat dary, kterých se mu dostalo, vštěpovat mu pozitivní pohled na sebe, a také vděčnost. Všechny schopnosti, třeba i mimořádné, by měli lidé přijímat s postojem vděčnosti vůči Bohu Stvořiteli. Každý by si měl umět říci něco ve smyslu: „To není tvoje zásluha, že jsi chytrý kluk, ale to Bůh do tebe vložil dary!“ Takovýto postoj vděčnosti je velmi důležitý, aby člověk nebral své přednosti jako samozřejmost a aby nezpychl[1].
To je jeden aspekt. Ale jak vysvětlit mimořádné obdarování těm, kteří takové „štěstí“ nemají?
Ti by se měli naučit odhalovat vlastní obdarování! Pokud se o to budou  upřímně snažit, je jisté, že nějaké najdou. Platí to i v případě naprostého „budižkničemu“. Záleží totiž na úhlu pohledu[2].
A tomuto objevování darů by měli druzí napomáhat nejen směrováním dotyčného, ale také sdělováním každé zjištěné přednosti ostatním. Mělo by se o ní mluvit, aby ji všichni vzali na vědomí a zvykli si na ni. Co by bylo platné, kdybychom si mysleli, že někdo to či ono hezky umí, když bychom to nikdy neřekli ani jemu, ani nikomu jinému?[3]
Lidé by měli fungovat jako takoví moderátoři, kteří druhým zprostředkovávají výměnu pohledu na jejich hřivny a měli by zdůrazňovat právě jejich jinakost. Tedy to, že každý dostal od Boha dary různé, odlišné. Tím by zároveň pomáhali i tomu mimořádně nadanému, aby se učil vidět dary „méněcenných“.
Jiným oříškem může být náboženský růst takového velmi obdarovaného člověka. Je-li nadán v hudbě nebo sportu, ještě to nemusí být problém[4]. Co když je však přespříliš hloubavý a klade „šťouravé“ nebo dokonce „rouhavé“ otázky?
V takových případech by měli duchovní otcové a rádci reagovat vždycky vstřícně, nikdy by se neměli na dotyčného hněvat. Dokonce ani tehdy, kdyby tahle „všetečnost“ zpochybňovala Boží existenci nebo byla jinak nepříjemná či „na tělo“. Mimo to by se duchovní autority neměly bát přiznat, že tu a tam něco nevědí (pravdivost v odpovědích totiž lidé oceňují ze všeho nejvíce). Klidně mohou říci: „To mě nenapadlo ... to je zajímavá myšlenka ... podívejme se, co o tom píše svatý Augustin (svatý Tomáš Akvinský).“ A tím mohou „mudrlanta“ přirozeně vtáhnout do objevování odpovědi na některou jeho otázku[5].
Ale i zde by měl fungovat především dobrý příklad. Je důležité, aby lidé v církvi zažívali, že sami duchovní otcové, učitelé a jiní mistři[6] mají s Bohem vztah – což může mít mnoho podob: jak se modlí, co čtou, co říkají od ambonu, zda zpívají s věřícími zbožné písně a žalmy, jak je zajímá řád světa a jak pohlížejí na kontroverzní historické události i aktuální dění atd[7].
Prožívání víry má mnoho forem a u každého můžeme pozorovat, že je osloven něčím jiným. Důležité však je, aby sdílení víry bylo souborem pravdivých, krásných a bohatých prožitků ... nejen toho, „jak jsme šli v neděli do kostela“[8] (s použitím článku Každý dostal od Boha nějaké resp. jiné dary, rodinná příloha KT 38/2012 Doma, str. B; by12115č) [9].
---
[1] ... sebevědomí ovšem není k zahození (drzé čelo nad poplužní dvůr)
[2] Jak tohle skloubit s obecným přesvědčením, že „každý svého štěstí strůjcem“ a „když se chce, všechno jde“? Odevzdáním se do Boží vůle (ta funguje vždy a všude)!
[3] Stokrát opakovaná lež se stane pravdou (chudáka povznese na duchu a potencionální zaměstnavatel se možná ustrne)? Darem některých lidí je neobyčejně dobré a citlivé srdce (až budou mít hlad, mohou si ho sežrat).
[4] ... zcela mimořádné charisma neobyčejně nadaných spočívá v trvale radostném uklízení sakristie (jestliže nositelka několika akademických titulů prahne uklízet v presbytáři, nebude to pouhá „modrá punčocha“, ale nejspíš skrytá propagátorka kněžského svěcení žen)
[5] Výhodou nejrůznějších „duchovních otců“ je, že mohou „nepoužitelný materiál“ odložit nebo ignorovat. Ti biologičtí to tak snadné nemají.
[6] Sotva bych se odvážil zpochybňovat (a z Ježíšových slov takové pochybnosti vyvozovat) hypotetickou existenci duchovního otcovství, ačkoliv je to s ním jako se strašidly (každý o nich mluví, ale kdo je viděl?). Jestliže apoštol o něčem takovém hovoří, není důvod mu nevěřit, ale příslovečná „houska na krámě“ to asi (právě proto) nebude. Řekl bych, že ve věci duchovního otcovství (respektive synovství) jde o konkrétní (asi dost intimní, specifický a neformální) vztah dvou konkrétních lidí, což rozhodně nelze směšovat s běžnými konvencemi mezi knězem a věřícími třeba ve farnosti. Ale i kdyby nešlo jen o konvence (a existence duchovního otcovství by byla něčím obecně reálným), přece by to nebyl důvod k ignorování Ježíšovy výzvy: „... vy však si nedávejte říkat Mistře, Otče, Učiteli ...“ Jeho slova neznamenají, že snad duchovní otcovství neexistuje, ale že se nikdo nemá nechat takto titulovat. Nevím, jaká frustrace může tzv. duchovní osoby vést k tomu, že nehodlají Ježíše uposlechnout. Možná tu hraje nějakou roli nedosažitelnost otcovství biologického, ale to snad nemůže být plošný problém. Ať tak nebo tak: Jestliže Ježíš mínil svůj konkrétní výrok jinak než zní, lze právem předpokládat, že i další jeho výroky jsou míněny jinak (třeba ten o nerozlučitelnosti manželství). V tom případě se ovšem nelze divit, když je mnozí lidé řadí mezi výroky Pýthie delfské.
[7] Kněžská služba dnes u nás není prestižní povolání (jako kdysi) a schopní lidé si zajisté opatřují slušné příjmy jinde (někdy i snáze). To však nic nemění na tom, že velmi mnozí „obyčejní lidé“ obstarávají živobytí pro sebe a svou rodinu způsoby nesrovnatelně náročnějšími a jejich zodpovědnost bývá značná (s konkrétními pozemskými důsledky v případě selhání). Za škody napáchané na lidských duších bude kněz možná jednou skládat účty na onom světě (nic o tom nevím), ale zde na zemi s nimi může beztrestně experimentovat dle libosti (zjevná selhání všichni snadno svedeme na špatnou výchovu jeho obětí nebo na vliv zkaženého světa, který byl holt silnější). Někteří kněží snad trpí samotou (možná si jen manželské či rodinné soužití idealizují, tak jako někteří ženáči jejich samotu), ale o reálných starostech a úzkostech o rodinu nemají ve skutečnosti potuchy (i kdyby trávili ve zpovědnici léta). Podle nátury se tak mohou do sytosti věnovat buď své službě, nebo službě sobě (dovedou-li to rozlišit).
[8] V dobách reálného socialismu chodili věřící do kostela „uspokojovat své náboženské potřeby“. Dnes tam nezřídka chodí uspokojovat „náboženské“ potřeby některých „mimořádně nadaných, kteří jsou si své výjimečnosti dobře vědomi“. Uspokojování vlastních potřeb, tužeb, představ a ambicí hraje až příliš často prim před jakoukoliv službou komukoliv (o Bohu nemluvě). Honba za marnostmi tohoto světa není v „posvátné sféře“ o nic menší než kdekoliv jinde ... je jenom o něco směšnější. Mnohé projevy kněžského „nakrucování“ nápadně svědčí o nezralosti (bohužel i v pokročilém věku) nejednou ventilované do honby za směšnými tituly a do vymýšlení pseudoproblémů za účelem zdůvodnění vlastní existence (ty duchovní osoby, jichž se moje jízlivosti netýkají, se jistě neurazily).
[9] (dodatečná poznámka by16118č) Článek byl publikován koncem roku 2012 coby rozvitý sarkasmus pod jiným názvem. Nový titulek inspirovala beletrie: ... jako veliký doktor věděl, že pacientům se nesmí říkat pravda o nich ani o jejich svízelích, jinak by se mu mohlo vést jako mnohému řádnému lékaři, který si pak musí vydělávat na živobytí jako dělník v uhelných dolech (B. Traven - Poklad Sierry Madre, Svoboda 1973, str. 282). Řeč je samozřejmě o individuálních charismatech, nikoli o medicínském postupu lege artis. Pacientům budiž hřivnou optimismus, tedy ... vášnivé tvrzení, že všechno je zařízeno dobře, když se nám daří špatně (Voltaire - Romány a povídky, SNKL 1960, str. 210).

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a dvanáct