Lehce o vážných věcech

Napsal zblo (») v pondělí 11. 9. 2017 v kategorii privátní hereze, přečteno: 353×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinep7290004-kopie.jpg

Podle Malachiášova proroctví měl být Benedikt XVI. předposledním papežem (pak nastane konec světa, nebo zanikne příslušná poptávka na trhu práce). Také měl být „papežem olivy“, což před jeho volbou někteří interpretovali tak, že na Petrův stolec konečně usedne černoch (souvislost mi uniká). Nejspolehlivější je věštění do minulosti, proto někteří vylezli po Ratzingerově zvolení s tím, že oliva je symbol míru. Třeba to znamená, že válka teprve bude. Podle jiných proroctví nás totiž čeká brzký Armagedon a zachránit nás může jen intenzívní odříkávání zdrávasů. Kdo ví proč? Konec světa by přece vyřešil spoustu problémů! Kromě toho není mír jako mír. Pokud jde o smír v církvi, dochází spíš k rozdělování a ti se slabšími nervy to rovnou balí. Trochu mě na Malachiášovi a jemu podobných mrzí, že včas nevarovali před skandály se sexuálním zneužíváním neviňátek (mohli jsme už před lety odříkat nějaký ten růženec, aby k  tomu nedocházelo ... nebo aby to aspoň neprasklo). Ale co chtít od Malachiáše, když na to ve svých poselstvích nevzpomněla ani Panna Maria? Takhle se děťátka „adaptovala“ a zhrzeně konvertovala ke konzumu ...
Tak jsme se pobavili na úkor některých věřících a můžeme obrátit pozornost k hlupákům na straně druhé:
Apoštolská posloupnost (předávaná „vzkládáním rukou“) je něco jiného než papežské nástupnictví či „výlučnost prelatury“ (?). Týká se svěcení biskupů v nepřerušené osobní linii od apoštolů. Jinými slovy jde o to, že každý platně vysvěcený biskup (tedy nikoliv „prelát“ obecně) je k biskupské službě vysvěcen jinými stejně vysvěcenými osobami v jakési generační řadě, po níž zpětně můžeme dospět až k prvním „biskupům“, na něž „vložili ruce“ sami apoštolové, tedy převážně Ježíšem povolaní a jmenovitě konkrétní konvertité od judaismu (nezdá se mi, že by na tom bylo něco ke zpochybňování a už vůbec nerozumím, proč by to mělo kohokoliv zneklidňovat). Některé církve této posloupnosti nepřikládají váhu (možná proto, že ji narušily), jiné jen malou. Katolická církev a řada církví východních (včetně pravoslavných) si na ní mimořádně zakládají a řekl bych, že právem (označení „církev“ se v pravém slova smyslu týká jen křesťanů, tedy těch, kteří věří v božství Ježíše Krista). Nějaké případné „vícepapežství“ apoštolskou posloupnost nenarušuje, protože s ní nemá co dělat. I „neplatní“ papežové (není vždy jasné, kterých se takové označení týká) byli nejspíš platně vysvěcenými biskupy z hlediska apoštolské posloupnosti. Žádné papežské svěcení neexistuje. Papež je vlastně „pouhým“ římským biskupem. Mimo to je možné (byť jen vysoce hypoteticky) ustanovit do papežského úřadu kteréhokoliv katolíka mužského pohlaví, aniž by byl  v okamžiku volby biskupem (což lze „napravit“ dodatečně).
S platností biskupského svěcení nemá jmenování papežem věcně co dělat. Kdesi samozplozená teorie o tom, že biskupa jmenuje Bůh prostřednictvím papeže, je čirý blábol (biskupské svěcení z apoštolské posloupnosti je přes zákaz kanonického práva platné i bez papežského vědomí či souhlasu). Něco jiného je nastolení (jmenování do úřadu). To se v současné římskokatolické církvi bez papeže neobejde. Mechanismy nastolování biskupů byly v průběhu dějin různé. Mohlo jít o přímou volbu obcí věřících, o volbu kleriky, o volbu šlechtou či občany, případně o jmenování světskou vrchností (viz spor o investituru). Dnes by měl biskupa ustanovit papež výběrem ze tří kandidátů, navržených představiteli té které místní církve (Wagnerův případ byl porušením pravidla: Benedikt návrhy rakouské církve ignoroval). Bůh „vstupuje do hry“ až při svěcení na základě Ježíšova příslibu: „Cokoliv svážete na zemi, bude svázáno i na nebi.“ Kompetentní lidé nesou odpovědnost za volbu (jmenování) s ohledem na svou svobodnou vůli. Jejich rozhodnutí může být nejen mylné či protiprávní, ale dokonce hříšné. Nic z toho však platnost svěcení nezpochybňuje (ani případná osobní biskupova hříšnost). Pokud bychom uznávali jen ty biskupy, které ustanovil (a nechal vysvětit) papež, už dávno by byla narušena legitimita apoštolské posloupnosti. A pokud bychom snad zpochybňovali platnost biskupského svěcení s odkazem na domnělou či skutečnou hříšnost dotyčného, žádné biskupy bychom neměli (lékař je lékařem, i když kouří, ačkoliv to bezpochyby škodí zdraví).
Papeže pak v konkláve volí kardinálové, dnes jen ti mladší osmdesáti let. Původně se jednalo o představené jednotlivých římských farností, z nichž se vyvinul papežský poradní a elektorský sbor. V dějinách jimi býval kdekdo, někdy i laici (tak jako není žádné papežské svěcení, není ani kardinálské). Zvolit mohou kohokoliv, takže by nás překvapení nemělo zaskočit (by13223č / stylisticky upraveno).

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel nula a sedm