Bez iluzí

Napsal zblo (») v neděli 3. 11. v kategorii politika, ekonomika, společnost, přečteno: 38×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinestahovani-z-kuze.jpg

Letošní osmé číslo Dějin a současnosti přetřásá jako nosné téma otázku plagiátorství, jmenovitě toho akademického.|1| Přestože mi všudypřítomný tlak na skrupulózní respektování autorských práv připomíná náhubky, jimiž otrokáři bránili vyhladovělé pracovní síle ujídat z připravovaných panských žranic, zatajování zdrojů mi jako smrtelný hřích opravdu připadá. Osobně bych se štítil citovat nebo přeložit cizí text bez uvedení aspoň základních identifikačních údajů autora (ačkoliv někteří jiní nepociťují sebemenší nevolnost ani nad doslovným přisvojením výlevů mých). Jenže já si ušlechtilé manýry mohu dovolit: Za mou publicistickou činnost žádné honoráře nehrozí a snít o kariéře, slávě či uznání by bylo nemístné.
Ale to není to, co mě na sérii článků uvedeného časopisu zaujalo nejvíc. Pro nás „věčné laiky“, kteří býváme ohromováni vědeckými poznatky doslova na každém kroku (a nezřídka ohromeni už pouhým bílým pláštěm té které domnělé autority), může být mimořádně poučné, co profesionálové nejspíš dobře vědí, nebo přinejmenším tuší.|2| A sice, že tu a tam některá pravda může být nejen kopií pravdy (srv. Lex Bouter |3|), ale dokonce pouhým produktem specifické drogové závislosti (viz Diederik Stapel). Abych nechodil kolem horké kaše, odcituji (s ohledem na ty, kdo nemají originál po ruce) příslušné pasáže, samozřejmě s uvedením autora i zdroje:
(první citát) Jako celebrita akademického zločinu se (...) i za hranicemi Nizozemska etabloval profesor Diederik Stapel, do té doby uznávaná autorita v oboru sociální psychologie. Jeho publikace zahrnovaly například důkaz, že lidé více inklinují k předsudkům, když okolo sebe vidí nepořádek - tuto jeho studii otiskl i časopis Science. Nyní ovšem vyšlo najevo, že si Stapel tento i velkou část svých dalších výzkumů vymyslel a že se mu systematické podvádění do té doby nevídaných rozměrů dařilo po léta úspěšně tajit před všemi kontrolními mechanismy. Věda se začala datovat „před“ a „po“ Stapelovi. Přestože Stapel nebyl jediným renomovaným vědcem, který falšoval, resp. vymýšlel si data, je nizozemský případ v jedné věci unikátní. Zatímco většina odhalených akademických podvodníků se nejpozději po odhalení svého zločinu stydí a dále se akademicky ani veřejně neangažuje, Stapel se rozhodl do vzniklé debaty zapojit a napsal o sobě knihu, již nazval Ontsporing (Vykolejení). Díky ní disponuje nizozemská debata i unikátním pramenem, který se jinak získává jen velmi těžko: sondou do mysli pachatele a s ní i podkladem k přemýšlení, jak zabránit tomu, aby se na šikmé ploše ocitli další. Jak se na ní - dle vlastní interpretace - ocitl Stapel? Překvapivě ze svého selhání, které plně přiznává, neviní systém, nepřející kolegy ani jiné externí faktory. Jeho interpretace je ryze psychologická: na scestí ho svedla vlastní ctižádost a nadšení. V knize popisuje, jak mu nejprve kolegové z oboru radili, jak upravovat experimenty tak, aby vycházely, jak posléze sám své vzorky začal manipulovat, aby odpovídaly stanovené hypotéze, a jak nakonec úplně přestal provádět výzkumy a jejich výsledky si vymýšlel doma u počítače. (...) Že se tím snažil dosáhnout publikací v prestižních časopisech a získat pozvánky na prestižní konference, byl přitom v jeho očích jen vedlejší motiv. Hlavní byl jeho zápal pro vědu a touha doložit hypotézy, které mu připadaly logické a interpretovaly svět tak, aby dával smysl.|4|
(druhý citát) Vždycky všechno krásně vyšlo. To na tom bylo nejlepší. To, co vypadalo jako logické, se potvrdilo. Přinášelo to uspokojení a klid. Kdybych byl býval chytřejší, občas by se mi nějaký výzkum nepovedl. Bylo by to realističtější, racionálnější a důmyslnější. Ale nedokázal jsem to. Stal se ze mě závislák. Chtěl jsem, aby vše bylo brilantní a jasné. Čím oslnivější, tím lepší. To, co jsem si vymyslel, bylo čím dál hezčí, a já tomu věřil čím dál víc. Jak byl svět krásný! Jak bylo vše přehledné. Čím byla síť lží hustší, tím víc jsem začínal věřit, že je to všechno pravda. To byl jediný způsob, jak to vydržet (Diederik Stapel |5|).
Nevím jak vám, mně se to zdá srozumitelné a přesvědčivé. Tyhle sklony máme v nějaké míře či podobě všichni. Snadno se tím dají vysvětlit nejen podivné teologické spekulace dob minulých, ale i nedávné nebo současné „vědecké trendy“, nezřídka podezřele „nakažlivé“. Že se tvůrci mystifikací sami stávají jejich prvními oběťmi (zpravidla nikoli posledními), to je stará vesta, doložitelná z každé poctivější příručky historie. Jak je vidět z afér a protiopatření, vyskytují se pochybné až podvodné výzkumné postupy|6| i v relativně normálním prostředí, tj. bez mocenského působení ideologií a/nebo masové psychózy, jimž bez ohledu na osobnostní rysy|7| odolá málokdo (by191021č).
---
|1| Jak čelit akademickému zločinu? (Plagiát a vědecká integrita / DaS 8/2019)
|2| srv. Stefanie van den Burght - Standard „dobré“ vědecké práce in DaS 8/2019, čísla na str. 18
|3| Tomáš Foltýnek - Vědecký smrtelný hřích in DaS 8/2019, str. 11
|4| Irena Kozmanová - Kam až sahá akademická integrita? in DaS 8/2019, str. 14-15
|5| tamtéž, str. 15 / výňatek z knihy Diederik Stapel - Ontsporing (Amsterdam 2012, str. 175)
|6| Stefanie van den Burght - Standard „dobré“ vědecké práce in DaS 8/2019, graf na str. 18
|7| tamtéž, str. 19

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a deset