Řecké ohně a dělové salvy

Napsal zblo (») ve čtvrtek 14. 9. 2017 v kategorii osobní, přečteno: 524×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinepolitika.jpg

Sedmdesát let[1] nás v těchto dnech dělí od úmrtí politického selfmademana a vlastně jediného českého státníka T. G. Masaryka, kterému bohužel žádný z následovníků nesahá ani po paty (o to smutnější, že i on měl daleko k mýtem připisované dokonalosti).
V pozůstalosti matky (tehdy sedmnáctileté) jsem nalezl lístek z trhacího bločku s fragmentem popisu její účasti na Masarykově pohřbu. Jedná se o výmluvné svědectví:
Do Prahy vyjela jsem v neděli ráno před 4 hodinou. Již z Turnova jelo hodně lidí a čím více jsme se blížili ku Praze, tím více jich přistupovalo. Do Prahy jsem přijela po 7. hodině. Přímo z nádraží jsem šla na Hrad. Pomalu se pohyboval průvod od Strahovského náměstí k Hradu. Za 4 hodiny jsem se přeci dostala až do Sloupové síně ke katafalku presidenta Osvoboditele. Všude panovalo úplné ticho. Vedle rakve stála čestná stráž a celá síň byla naplněna množstvím věnců. Potom jsem jela k tetičce, kde jsem také zůstala přes noc.
V pondělí jsem si šla prohlédnout pražské ulice. Na Václavském náměstí stály 2 řady sloupů s černými prapory a také domy byly černě ozdobeny. Ve výkladních skříních byly fotografie presidenta Osvoboditele z jeho mládí i posledních let. Na Václavském i Staroměstském náměstí hořely řecké ohně, které vynikaly zvláště večer za tmy. Na ulicích bylo mnoho lidí, kteří přijeli ze všech koutů Československé republiky, aby se poklonili u rakve prvního presidenta.
V úterý jsem vstávala v ½ 6. a za hodinu jsem již byla na Staroměstském náměstí. Na chodnících již bylo množství lidí. Většina z nich měla periskopy, aby co možná nejvíce viděli. Jiní stáli nebo seděli na bednách, židličkách i štaflích. Každý trpělivě čekal. Přesně v 10 hodin se ozval z radia hlas presidenta Beneše. Také dělové rány bylo slyšet...
(zbytek se nedochoval).
První polovina minulého století postihla výraznou část Evropy fenoménem kultu osobnosti. Šlo o reakci zmateného veřejného mínění na pád monarchií, který přinesla 1. světová válka, Masarykem nazývaná světovou revolucí. Do té doby nedotknutelní panovníci byli novými vládci nahrazováni tak náhle, že jen málokdo byl na převratné změny psychicky připraven. Souběžná krize víry pak jen usnadnila zbožštění národních nebo ideologických vůdců v neotřesitelné idoly. Neselhaly ostatně jen lidové masy, ale většinou i samotní vůdcové, kteří neunesli strmý vzestup k často nekontrolované moci. Ačkoliv se nejednalo vždy přímo o zločince nebo darebáky, přeci mezi všemi Masaryk zřetelně kontrastuje. Vzdělání, politický rozhled, zažitá zkušenost se západní (zejména americkou) demokracií a především vysoká mravnost jej ochránily nejen před osobní mocichtivostí, ale také před  sklony k výraznějšímu zneužívání vlivného postavení. Vznikající československý stát ovšem příliš tvrdou ruku nepotřeboval, neboť nemusel čelit protivenstvím v takové míře, jako některé jiné země. Také národní mentalita a širší politická shoda v otázce samostatnosti (včetně státoprávního uspořádání) neposkytovaly důvod nebo záminku pro nastolení nějaké formy diktátorského režimu. Přesto nebyl ani Masaryk ušetřen nedůstojných adorací. Už za života mu byly stavěny pomníky (aby ironií osudu zas brzy padly) a bujelo nekritické přijímání i pochybných rozhodnutí a postojů, brzy následované infantilním „tatíčkováním“. Trapné atributy lidové modly nesl president Osvoboditel s grácií jen proto, že sám o ně příliš neusiloval a pokud mu lahodily, nepropadl samolibosti nad míru (by799č).
---
[1] Článek byl poprvé publikován před deseti lety v regionální tiskovině (NP 19/9. 2007). Dnes bych komentář napsal trochu jinak (by17914č).

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel osm a čtyři