Fergusonův poslední kousek

Napsal zblo (») v úterý 28. 11. v kategorii fabulace, přečteno: 162×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinehec.jpg

Starej Tom Ferguson bejval pistolník a hochštapler. Po vobčanský válce se však usadil, pověsil kolty na řebik a začal podnikat. Rozkřiklo se, že má zlatou žílu a tak mu šel kdekdo na ruku.
Že se mu dařilo, viděl každej na první pohled. Chatrč nechal vobílit i vybílit a na děravou střechu přitlouk sluneční kolektory. Pod hlavičky řebiků prej dával měďáky, ale musela to bejt pomluva (kdoví, jak by do nich dělal dírky, dyž mu poslední vrták uvíz v koleně). Na ty kolektory pak nepřipojil mrazák nebo pračku, ale přes nějakou baterku takový ty světelný hady, kerejma vomotal celou zahradu. Byla to hrůza, jak ty potvory každou noc svítily široko daleko, až vokolním chudákům nezbyl už ani ten pohled na hvězdy.
Kdo by se potom divil, že u souseda narazil s blbým nápadem, postavit mu před voknama vodotrysk, co měl barevně stříkat podle muziky. A dyž nedostal souhlas, starosta mu tu pitomost nedovolil. Teda, ne že by nechtěl, ale na federální zákony je krátkej i starosta.
Vod tý chvíle se datovaly všechny ty nešťastný sousedský neshody mezi Fergusonem a Hankem Codym. To byl ten soused. Nebylo dne, aby se u nich nestrhla hádka kvůli nějakýmu naschválu. Došlo to tak daleko, že si navzájem házeli přes plot vodpadky a psí hovínka. Dyž jeden v neděli řezal dříví na cirkulárce, druhej šel ve dvě ráno tůrovat motorku. Dyž ten druhej vyvez za kůlnu močůvku, první mu přesměroval do zahrady vokapový žlaby. Prostě voba dělali všechno možný, aby druhýmu ztrpčili život.
A tak to šlo léta, až Tom Ferguson zchátral. Nejdřív se nahrbil, pak začal pajdat a nakonec dočista uleh. Dokud ještě moh, dělal někde ty svý kšefty, ale pak to všechno svěřil kámošovi z mokrý štvrti, místnímu advokátovi, kerýmu nikdo neřek jinak než Sliskej Bill.
Dyž jednoho krásnýho dne starej Tom pochopil, že má definitivně na kahánku, poslal pro tohodle parťáka a upek s ním svůj poslední kousek.
„Posluchej, Bille,“ řek mu, dyž si ten votrapa přitáh židli k jeho posteli, „ty moc dobře víš, že všechno co mám, je vlastně tvoje. A taky moc dobře víš, že ti nic z toho nemůžu vodkázat. A tak mi dovol, abych tváří v tvář věčnosti spáchal dobrej skutek. Támhle v kredenci, v tom šuplíku, co v něm mám zuby a revolver, tam je mejch posledních sto tisíc doláčů v hotovosti. Vem si je a dohlídni na můj funus a na moje poslední pořízení...“
A pak za účasti tří bohabojnejch svědků sepsali závěť, v kerý starej Tom Ferguson vodkázal veškerej majetek, movitej i nemovitej, svýmu dobrýmu sousedovi Hanku Codymu, kerýmu celý dlouhý roky tak strašně ubližoval.
Ještě nevoschly kytky Fergusonovi na hrobě, už byl advokát u Codyho. Přečet užaslý rodině Tomovu poslední vůli a podstrčil Hankovi soupis veškerýho nebožtíkova majetku.
„A co dluhy?“ zeptal se vobezřetně Hank Cody. „Nenechal ten lotr ňáký dluhy?“
„Depak dluhy!“ zasmál se Sliskej Bill. „Starej Ferguson byl pracháč. Koukněte do papírů. Nikde ani slovíčko vo nějakým závazku. Ale jestli máte strach, můžete dědictví vodmítnout. I dyž teď podepíšete, máte třicet dní na vodvolání.“
V baráku nebyl ingoust a tak Hank Cody podepsal vlastní krví. Advokát nalepil a voštemploval kolky a byl ten tam.
Měsíc se nic nedělo.
Dyž uplynul, Hank zamáčk slzu dojetí a s knedlíkem v krku řek ženě: „Von ten chlap nebyl až takovej darebák. Nakonec se v něm hnulo svědomí.“
Dva měsíce se nic nedělo.
Hank zboural plot mezi pozemkama a ty vodporný hady nasoukal do přistavenýho kontejneru.
Po třech měsících začaly kolem vobcházet divný individua. Vyklubali se z nich Fergusonovi věřitelé, jejich právní zástupci, soudní vykonavatelé a nakonec fenďáci. Najednou je měli Codyovi v kuchyni.
„Co to má znamenat?“ rozčiloval se Hank. „Během dědickýho řízení se nikdo vo žádný pohledávky nezajímal.“ A vočima hledal brokovnici.
Jenže tu už držel exekutor a lepil na ni štítek. „Nedělejte problémy, člověče,“ poradil Hankovi. „Moh byste si pěkně zavařit. Jak jednou přijmete dědictví, ručíte za pohledávky, ať už vyplavou kdykoliv. Spíš přemejšlejte, kde vezmete prachy na úroky z prodlení. Myslím, že vám naskakuje asi tak dolar každou vteřinu.“
Dyž vysmejčili barák, vobrátili Codymu, jeho ženě i dětem kapsy naruby. Pak si jeden šmírák vzpomněl, že jednou zahlíd, jak Hank chytil manželku za rozkrok a řek jí: „Ty můj poklade!“ Vlezli proto Codyový pod sukni, ale uviděli jen holou zadnici. Tak vystrčili ženskou ze dveří a za ní i zbytek rodiny. Na federální zákony je holt každej krátkej.
Codyovi pak ňákej čas bydleli pod viaduktem pacifický dráhy. Živili se a zahřívali vírou, nadějí a láskou. Dyž zmrzli, vodvezli je do kafilerky, protože po nich nezbylo nic, z čeho by vobec zaplatila pohřeb.
Dyž se to dověděl pastor Moody, tak prej prohlásil, že jestli se starej Tom Ferguson nesmaží v pekle za svoje předchozí kousky, tak za tenhle poslední určitě. Ale báby, co šly v noci kolem krchova, tvrděj, že slyšely, jak se tam starej Ferguson chechtá. A vůbec to prej nevypadalo, že by ho při tom bolelo něco kromě bránice. Tak nevim (by14109č).

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvanáct a nula