sv. Vojtěch / Umučení z Tegernsee / různé výklady / zpravodajské manipulace, poplašné zprávy a jejich dopady

Napsal zblo (») v úterý 24. 5. 2016 v kategorii čtenářský občasník, přečteno: 1367×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinevojtech.jpg

Anonymní legendu o utrpení sv. Vojtěcha Passio s. Adalperti martyris[1], vepsanou[2] někdy v první polovině 11. století do kodexu benediktýnského kláštera v hornobavorském Tegernsee (a proto také někdy označovanou jako Umučení z Tegernsee), patrně tvoří jen vybrané citace z rozsáhlejšího neznámého zdroje[3]. Ačkoli motiv netypického Vojtěchova usmrcení sekerou zobrazují už proslulé hnězdenské dveře[4], má se (s ohledem na odlišné nejstarší zprávy, pocházející od očitých svědků) za to, že asi nepůjde o příliš důvěryhodný historický materiál[5]. Přes tyto pochybnosti o autentičnosti popisovaných událostí mě při četbě různých novodobých překladů zaujala výrazně rozdílná interpretace původního textu, odkud nebylo daleko k zamyšlení nad možnostmi manipulace při sdělování „svým způsobem pravdivých“ informací. V situaci, kdy jsme intenzívně masírováni záplavou zkreslujících a zavádějících zpráv, neuškodí konkrétním příkladem poukázat na prostou skutečnost, že se tyhle triky používaly odjakživa. Z tohoto hlediska mi Umučení z Tegernsee připadá nejen aktuální, ale i obsahově věrné (mám dojem, že právě v tom by bylo možné hledat jeho jistou autentičnost).
Je obecně známo, že se nepříliš úspěšný pražský biskup Vojtěch v misionářské horlivosti vypravil na sever k pobaltským pohanům, aby tu víceméně záměrně skončil coby křesťanský mučedník. Legenda popisuje, jak se (s úmyslem šířit svou víru) pokusil proniknout do jakéhosi pruského[6] města. Jenže tamější xenofobní obyvatelé jen tak někomu bránu neotevřeli. Protože jim tehdy naše dnešní křesťanské kořeny nepřipadaly jako hodnota, chtěli si napřed ověřit, zda se k nim nedobývá nějaký „džihádista“. Potřebný „kádrovák“ se samozřejmě okamžitě našel a tak měli reference o Vojtěchovi takříkajíc z první ruky. Kronikář to vystihl stručně a jasně: Unus uidelicet ex eis cui antea cognitus erat, eum esse qui populum aquaria submersione pessumdaret loquebatur; nosque simili modo perdere uenerat.[7] ... Vlastně to napsal jen stručně. Jasné to moc není (ani těm, kdož umí latinsky).
Ve směrodatném českém překladu čteme: Jeden z nich, který ho znal z dřívějška, řekl, že je to on, kdo kazí lid ponořením do vody: „Přišel i nás podobným způsobem zahubit.”[8]Ale může to znít zhruba i takto: A jeden z nich, který ho znal už dříve, řekl, že je to takový, který ničí lidi zalitím vodami a přišel (sem), aby nás tímto způsobem vyhubil.[9] Na základě této své krkolomné varianty překladatel vzápětí zkonstruoval zbytečně složitou hypotézu, že ... onen blíže neznámý Prus označuje tedy sv. Vojtěcha za černokněžníka. Můžeme se domýšlet, že v rozsáhlejším líčení zdroje „Umučení z Tegernsee“ byla řeč o nějakém zázraku sv. Vojtěcha, jenž přikázal mořským vlnám, aby ustoupily nebo se přiblížily a že právě na takovou skutečnost onen pomlouvač navazuje.[10] Je to zvláštní, protože jinde celkem rozumně připouští, že useknutá a na kůl nabodnutá Vojtěchova hlava nemusela doslova hovořit (jak by to bylo možné „fundamentalisticky“ vnímat): Autorovi, který si libuje v literárních efektech, šlo pravděpodobně o to, že (...) jeho hlava, vystavená na viditelném místě, už samotnou svou přítomností promlouvala k přihlížejícím.[11]
Jiný polský překlad uvedené latinské věty[12] vystihuje (stejně jako ten český) celkem zřetelně to, nač bystrý čtenář těchto řádků přišel beztoho sám, a sice, že Vojtěchovy „nekalé praktiky“ nespočívaly v nějakých magických kejklích se záplavami, ale v tom, co je křesťanským misionářům nejvlastnější: v udělování svátosti křtu konvertitům (což se tehdy ještě pořád provádělo „nešetrným“ ponořováním). Že to na pohanské Prusy působilo podobným dojmem jako svého času bolševický vývoz proletářské revoluce nebo v dnešní době oblíbený strašák islamizace Evropy, to si snadno domyslíme z toho, co následovalo: biskup Vojtěch byl bez dlouhých cavyků zabit a sťat a zatímco tělo obhájci tradičních hodnot svrhli do blízké řeky, jeho hlavu narazili na kůl pro výstrahu případným následovníkům.
Přestože mi svatopiscovo ztotožnění „záhuby vodou“ s ponořováním při křtu připadá nad slunce jasnější, přece bych se variantě, podle níž svatý biskup ničí lidi zalitím vodami, až tak neposmíval. Dovedu si totiž živě představit, nakolik věcné a seriózní byly informace, které onen pruský „zpravodajec“ soukmenovcům o Vojtěchovi sděloval a jak asi zněly v jejich uších a myslích. Nebojím se (s využitím novodobé terminologie) vyslovit názor, že se jednalo o bezostyšné šíření poplašné zprávy. Místo neškodného[13] a (vzhledem k Vojtěchově situaci) zajisté dobrovolného křtu se tu rozjitřené veřejnosti předkládalo nejen pouhé nebezpečí v podobě nábožensky nalomené morálky, ale také hrozba přímého fyzického vyhubení.
Ponechme stranou krátkozrakost tohoto počínání, jež sice mohlo dočasně posloužit nějaké vládnoucí vrstvě, které však nakonec vedlo (v důsledku neochoty nebo neschopnosti včas transformovat „národní“ identitu) k politickému zániku a následnému etnickému rozplynutí. Něco takového mohli tehdejší Prusové jen těžko předvídat. To, oč mi jde, jsou manipulace veřejným míněním obecně (přičemž jejich nezamýšlené dopady vnímám už jen jako „třešinkou na dortu“ tohoto zpravidla horečného úsilí). Kdyby nebyly provázeny a následovány takovým utrpením (duševním i tělesným), byly by fraškou k popukání (by16524č).
---
použitá literatura:
Janina Pleziowa, Marian Plezia - Średniowieczne żywoty i cuda patronów Polski (Instytut Wydawniczy Pax, Warszawa 1987)
Rostislav Nový, Jiří Sláma, Jana Zachová - Slavníkovci ve středověkém písemnictví (Vyšehrad, Praha 1987)
Miłosz Sosnowski - Anonimowa Passio s. Adalperti martiris BHL 40 (http://www.academia.edu/3452802)
---
[1] Český překlad latinského textu viz: Slavníkovci, str. 189 - 192 (polský překlad: żywoty i cuda, str. 31 - 36).
[2] Anonymitu legendy poněkud relativizuje mínění, že zápis pořídil opat kláštera v Tegernsee Ellinger, který zemřel roku 1056 (Slavníkovci, str. 187).
[3] ... byl také vysloven názor, že dochované znění je pouze výtahem z širšího hagiografického textu, ze kterého anonymní autor převzal v podstatě jen úvodní a závěrečnou část. Tímto širším textem mohl být - jak se také naznačovalo - dnes ztracený, ale polským kronikářem tzv. Gallem Anonymem na počátku 12. století ještě připomínaný hagiografický výklad v „Liber de passione martyris“ (Slavníkovci, str. 186).
[4] ... jeden z bronzových reliéfů na kostelních dveřích z první poloviny 12. století (Slavníkovci, str. 187 a zobrazení 6 tamtéž)
[5] (żywoty i cuda, str. 27)
[6] Tehdejší Prusové nebyli Němci (jak by si snad někdo mohl myslet). K jejich postupné germanizaci došlo až v důsledku krvavého pokoření řádem německých rytířů během 13. století. Jejich původní řeč (příbuzná s jazykem Lotyšů a Litevců) definitivně zanikla v 16. století (Slavníkovci, str. 431). Viz také: kanonizace / zázraky / ztráta zraku a prozření / zbožné žhářství / přímluvy svatých
[7]  Passio sancti Adalperti martyris
[8] (překlad Jana Zachová in Slavníkovci, str. 191)
[9] A jeden z nich, który znał go już dawniej, powiedział, że to taki, który niszczy ludzi zalewem wód i przyszedł (tu), aby nas w ten sposób wygubić (překlad Marian Plezia in żywoty i cuda, str. 34 / překlad z polštiny by16518č).
[10] (původní poznámka - żywoty i cuda, str. 38)
[11] (původní poznámka - żywoty i cuda, str. 39)
[12] Jeden zaś spośród nich, który go wcześniej poznał, mówił, że jest (on) tym, który przynosi nieszczęście ludziom, zanurzając ich w wodzie i że: „Nas przybył zgubić w podobny sposób“ (překlad Miłosz Sosnowski). / Jeden pak mezi nimi, který ho poznal už dříve, říkal, že (on) je tím, který přináší lidem neštěstí jejich ponořováním do vody a že: „Nás přišel zahubit podobným způsobem” (překlad z polštiny by16518č).
[13] ... tuhle „neškodnost“ lze samozřejmě snadno zpochybnit. Dokonce i ten, kdo v jakékoliv účinky náboženských úkonů nevěří, může se jimi cítit ohrožen. Když Václav Malý přiměl v listopadu 1989 na Letné shromážděné zástupy ke společné modlitbě, podrážděné reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. O něco málo později způsobilo obdobné pobouření „zasvěcení českého národa Panně Marii“, jako by snad něco takového mohlo mít dopad i na ty, pro něž je náboženství prachsprostým opiem hloupého lidu (obzvlášť, když to nemělo viditelný dopad ani na ostatní).

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvanáct a tři