Sergiusz Piasecki

Napsal zblo (») v pondělí 26. 10. 2015 v kategorii čtenářský občasník, přečteno: 855×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineknihy_2.jpg

Sergiusz Piasecki[1] se narodil 1. dubna 1901[2] v Lachovicích[3] jako nemanželský syn zchudlého a rusifikovaného šlechtice Michala Piaseckého a běloruské vesničanky Klaudie Kulakovičové. Vychovávala ho otcova družka Filomena Gruševská, která jej fyzicky i psychicky týrala, zatímco otec se o něj příliš nezajímal. Doma se hovořilo výhradně rusky[4].
Ještě jako student gymnázia se ocitl kvůli rvačce ve vězení, odkud utekl do Moskvy. Tam se stal svědkem revolučních událostí a smrti svých přátel. Už tyto zážitky navodily jeho trvalou averzi vůči bolševikům a komunistické ideologii. Během revoluce odcestoval do Minska, kde pronikl do místního podsvětí. Přidal se k běloruským jednotkám, které v rámci boje za samostatné Bělorusko obsadily město. Když byly krátce na to rozprášeny, přestoupil (1919) do polské Litevsko-běloruské divize, postupující tou dobou na východ[5]. Roku 1920 se zúčastnil obrany Varšavy[6].
Po odchodu z armády zůstal bezprizorní. Neměl vzdělání ani práci, byl bez peněz. Potuloval se kolem Vilna[7] a živil se podvody, falšováním šeků, výrobou pornografie a další kriminální činností[8]. Za těchto okolností se rozhodl navázat spolupráci s polskou vojenskou výzvědnou službou (1922). Velmi dobrá orientace v poměrech polsko-sovětského pohraničí a dokonalá znalost ruštiny včetně místních dialektů z něho činily skvělého agenta. V působení po obou stranách hranic využíval své až šílené odvahy a šikovnosti, které nabyl mezi minskými zloději. Udržoval styk s mnoha špionážními buňkami, východním agentům doručoval finanční prostředky. Při tom se zabýval pašováním, z čehož mu plynuly mnohem větší příjmy než z nevalně odměňované práce ve prospěch rozvědky. Stávalo se, že během jednoho měsíce nelegálně překročil hranice až třicetkrát[9]. Za únik z léčky GRU[10] a za záchranu kolegy byl povýšen do hodnosti podporučíka. Udržoval kontakty se sovětskými důstojníky a k jejich získávání používal kokain. V souvislostí s tím vydělával i na pašování narkotik a v důsledku sám podlehl drogové závislosti. To byl také (vedle výtržností, rvaček a konfliktů s nadřízenými) jeden z důvodů, proč byl z tajné služby propuštěn (1926).
Neúspěšně se pokusil vstoupit do cizinecké legie. I nadále se věnoval pašování a pohyboval se mezi kriminálními živly. Raněn a dopaden si odseděl celkem tři roky v různých věznicích po obou stranách hranic. Pod vlivem drog přepadl se zbraní v ruce nedaleko Grodna[11] kupecký vůz. Později se společníkem oloupil cestující úzkokolejky. Na základě udání přítelovy milenky byli oba ve Vilně zatčeni a v mimořádném procesu[12] roku 1930[13] odsouzeni k trestu smrti zastřelením. Druhé oddělení[14] jim však za Piaseckého zásluhy zachránilo život: trest byl prezidentem republiky změněn na 15 let těžkého žaláře ve Svatém Kříži[15].
Teprve zde Piasecki plynně ovládl polský jazyk[16] a při tom se v něm probudily spisovatelské sklony. V soustředění a s velkým zápalem sepsal příběh o své špionážní minulosti Pátá etapa (1934). Vězeňská cenzura však rukopis zabavila. V té době onemocněl souchotinami, kašel jej trápil dnem i nocí. V přeplněné cele psal novou povídku Cesta ke zdi. Cenzura zadržela i tu. Teprve Milenec Velké medvědice (1935) vyvolal senzaci. Rukopis postupně posílal Melchioru Wańkowiczovi[17], s nímž byl ve stálém kontaktu. Od března 1935 od něho pravidelně dostával časopis Literární zprávy a na jaře 1937 se konečně mohli setkat osobně. Piasecki nebyl poslušným a pokorným vězněm (za různé přestupky strávil v izolaci úhrnem dva roky). Wańkowicz se významně zasloužil o nátlak polské kulturní veřejnosti na státní orgány, který vyústil v propuštění Piaseckého z vězení na základě prezidentské[18] amnestie (v létě 1937).
Po léčení v Zakopaném se přestěhoval do usedlosti Rohotná[19]. Udržoval styky se společenskou smetánkou, přátelil se např. s Witkiewiczem[20], který jej několikrát portrétoval.
Dobu okupace strávil v oblasti Vilna, kde bojoval v řadách ZWZ[21] a později v AK[22], odmítl však složit přísahu s odvoláním na svůj individualismus (za skutečný důvod lze považovat smířlivý postoj londýnské emigrační vlády a vrchního velení AK vůči Sovětskému svazu). Byl pověřen prováděním rozsudků smrti, které vynášely konspirační soudy nad kolaboranty a zrádci[23]. Provedl řadu bravurních diverzních akcí. V červnu 1943 uloupil z gestapem střeženého úřadu důležité dokumenty včetně Mackiewiczowých[24] archivních materiálů o katyńského zločinu[25]. Po obsazení bývalého východního Polska Rudou armádou se musel skrývat před sovětskými i polskými bezpečnostními složkami.
Roku 1946 se s konvojem UNRRA[26] dostal do Itálie[27], kde se pak nějaký čas živil fyzickou prací, přičemž marně usiloval o tantiémy ze zahraničních vydání svých publikací. Na přímluvu Melchiora Wańkowicze jej generál Anders[28] přijal do 2. polského armádního sboru, s nímž byl odsunut do Anglie.
V emigraci žil ve velmi skromných podmínkách a věnoval se psaní. Zemřel v Londýně 12. září 1964 na rakovinu.
Velkou popularitu si jako spisovatel získal už ve druhé polovině třicátých let. Jeho knihy, překládané do řady jazyků, vycházely v mnohatisícových nákladech. Vedle Milence Velké medvědice (kde ztvárnil život pašeráků v polsko-sovětském pohraničí) publikoval do září 1939 ještě Rovni bohům noci a Pátou etapu. V emigraci pak mj. „zlodějskou“ trilogii Jablíčko, Pohlédnu já do okna... a Nikdo nás nespasí (Řím 1947, Literární institut) v níž vylíčil minské kriminální podsvětí. Z plánované trilogie Babylónská věž, která popisuje působení AK v regionu Vilna, vyšly jen dva díly: Pro čest organizace a Zvlčilý člověk (Londýn 1964, Polská kulturní nadace). Ze vzpomínek a poznámek vytvořil povídky Životopis odzbrojeného člověka (Londýn 1962, B. Świderski) a drsně satirické Zápisky důstojníka Rudé armády (Londýn 1957, Gryf).
Zatímco v PLR[29] platil naprostý zákaz tisku jeho publikací, v ostatních zemích bývalého východního bloku byl (a zůstává) zcela neznámý (by111023č).
---
[1] Je nás jedenáct. Obvyklá velká skupina pašeráků. Jdeme lesem, v zeleném přítmí, po měkkém mechu jak po mořském dně. Krademe se mezi stromy jako přízraky. A nad námi se stejně tiše kradou oblaka. Vypustily před sebe „vábničku“ malého lehkého mráčku a pak za ním plynou v celé své pochmurné mase. Jurlin jde první. Kráčí zvolna, s lehkým chvěním. Rysíma očima zkoumá terén před sebou. Za ním se ubírá Lord. Vznáší se, jakoby tančil. Bystře hledí tu vpravo, tu vlevo. Za nimi – za touhle dvojicí slavných fýrů – jdu já (Sergiusz Piasecki – Milenec Velké medvědice / překlad úryvku by111023č / v češtině vydal Melantrich roku 1938 pod názvem Milenec hvězd).
[2] (sám uváděl rok 1899)
[3] město Lachovičy (bělorusky Ляхавічы, rusky Ляховичи, nyní oblast Brest, Bělorusko), dnes asi 11 tis. obyvatel
[4] Do svých dvaceti let S. Piasecki nehovořil polsky. Spisovnou polštinu zvládl až během věznění ve Svatém Kříži.
[5] bolševicko (rusko)-polská válka 1919 - 1921
[6] V té době měl absolvovat varšavskou Školu podpraporčíků pěchoty.
[7] Vilno, Vilnius – hlavní město Litvy. V důsledku polsko-litevského soustátí od 15. století postupně značně polonizované; v meziválečném Polsku vojevodským městem.
[8] Toto období svého života později popsal v povídce Životopis odzbrojeného člověka.
[9] Sám uváděl, že během léta 1925 takto nachodil přes osm tisíc kilometrů.
[10] Главное Разведывательное управление Генерального штаба Вооружённых Сил России (Hlavní správa rozvědky Generálního štábu ozbrojených sil Ruska) - sovětská vojenská zpravodajská služba.
[11] Grodno (bělorusky Гро́дна, rusky Гродно, nyní Bělorusko)
[12] V té době působily v regionu Vilna stanné (polní) soudy (proto také tak přísný trest).
[13] Jiné zdroje uvádějí rok 1926 (?).
[14] II. oddělení generálního štábu polské armády v letech 1918 – 1939 (organizační složka, zabývající se rozpoznávací, výzvědnou a diverzní činností)
[15] Zpočátku asi prošel několika věznicemi. Ve Svatém Kříži (kde strávil převážnou část výkonu trestu) se nacházelo nejtvrdší vězení polské 2. republiky (1918 – 1939).
[16] V polštině se vzdělával četbou bible a literárních časopisů.
[17] Melchior Wańkowicz (1892 – 1974), významný polský publicista a spisovatel
[18] Ignacy Mościcki (1867 – 1946), polským prezidentem 1926 – 1939 (zemřel ve švýcarské emigraci)
[19] ves Rohotná (Раготна) se do roku 1939 nacházela v polském novohradském vojevodství (nyní v Bělorusku)
[20]
Stanisław Ignacy Witkiewicz - Witkacy (1885 – 1939), významný polský malíř, fotograf, spisovatel, dramaturg a filosof
[21] Związek Walki Zbrojnej – polské ozbrojené síly v době německo-sovětské okupace (od listopadu 1939 do února 1942), později přejmenované na AK
[22] Armia Krajowa – polské konspirační ozbrojené síly během 2. světové války (nejsilnější a nejlépe zorganizovaná „podzemní“ armáda tehdejší doby v Evropě)
[23] V březnu 1943 vykonal kontroverzní exekuci redaktora Czeslawa Ancerewicze. Naproti tomu odmítl popravit neprávem odsouzeného Józefa Mackiewicze, čímž mu zachránil život.
[24] Józef Mackiewicz (1902 – 1985), polský spisovatel a publicista. V květnu 1943 se jako svědek účastnil exhumace katyńských obětí. Zemřel v západoněmecké emigraci. Má se za to, že zvláštní soud AK (nevykonaný) rozsudek smrti vynesl v důsledku sovětské konspirační manipulace.
[25] katyńský zločin – povraždění tisíců polských zajatců roku 1940 sovětskou NKVD (zejména v Katyni nedaleko Smolenska)
[26] United Nations Relief and Rehabilitation Administration – organizace, vytvořená Společností národů za účelem humanitární pomoci poválečné Evropě a Asii (především od USA)
[27] Osazenstvo konvoje tvořili do civilu převlečení příslušníci 2. armádního sboru, kterým hrozilo zatčení komunistickou bezpečností. Na organizaci útěku se podílel i krakovský arcibiskup kardinál Adam Sapieha (1867 – 1951).
[28] Władysław Anders (1892 – 1970), polský generál, vrchní velitel polských ozbrojených sil 1944 – 1945 (zemřel v britské emigraci)
[29] Polská lidová republika (1952 – 1989)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel deset a jedna