Loď mrtvých (B. Traven)

Napsal zblo (») v neděli 30. 8. 2015 v kategorii čtenářský občasník, přečteno: 796×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineknihy_2.jpg

Pokud by byl svět (a život) pěkný, nebylo by nejspíš o čem psát. „... i kdyby nakrásně byl nějaký ten ráj,“ říká trosečník z lodi mrtvých svému druhu, „hned třetí den bych se v tom ráji určitě začal tak nemožně rouhat, jen už abych byl odtamtud venku a nemusel prozpěvovat nábožné písně a navěky vysedávat s pěstounkami, flanďáky a jeptiškami.“ Nebýt požitků a rozkoší, za nimiž se všelijací animátoři pekla na zemi ženou, možná by člověk uvěřil, že právě tohle může být příčinou, proč si tolik bližních nepřeje ráj na zemi.
Travenova Loď mrtvých je snad dobrodružným příběhem ztroskotance (spíš životního než námořního), ale také mnohem víc. Jednou větou bych ji charakterizoval jako prolínání hořké satiry na byrokracii s hutnou alegorií kapitalismu. Stejně bezcitný jako všemocný stát tu až lokajsky asistuje totalitě zisku.
Aby bylo tuhé sousto šťavnatější, prošpikoval je autor sarkastickými poznámkami či úvahami o důstojnosti člověka (... žebrat o chleba nebývá tak ponižující jako shánět práci ...), o sociální spravedlnosti (... půlka lidí je tu od toho, aby té druhé prohledávala kapsy ...) a o psychologii deptaných nebo vykořisťovaných (... pořád jsem někdo ... klesnout a trpět lze ještě víc ... když vydrží jiní, vydržím také ... jednou bude líp ...). Nešetřil ani výsměchem názorovým klišé (neřku-li žvástům), obhajujícím jak osudovost (... kdo se má utopit, toho nepřejede vlak i kdyby ležel na kolejích ...), tak také dosažitelnost jakékoliv mety vůlí, vytrvalostí a pracovitostí (... co bude, až všichni vojáci vytáhnou z torny maršálskou hůl?). Tu a tam sonduje i ve svědomí těch, kteří příkoří a strádání přihlížejí (... já bych to nevydržel, ale oni jsou zvyklí ...).
Při četbě knihy (z roku 1926) se mi vybavilo Srdce temnoty Josepha Conrada (1899) na téma značně příbuzné (rovněž podané formou osobního vyprávění) a právě tak zoufale beznadějné tváří v tvář mystickým mechanismům pozemského bytí (v němž má člověk hodnotu nanejvýš momentálně potřebné práce). Jestliže však Conrad (Na pokraji sil, 1902) shledává na velitelském můstku záměrně potopené lodi svým způsobem charakterního a čestného člověka (který ze zištných důvodů preferuje smrt před lží), Traven vidí už jen cynické šejdíře (jejichž odhodlání k čemukoliv může snadno dosáhnout meze sebezničující hlouposti).
Záhadná (přinejmenším nejasná) spisovatelova totožnost svádí k úvahám o míře autobiografického obsahu Travenova díla, a naopak ke konstruování jeho životních osudů z příběhů příslušných literárních hrdinů. Bezesporu autobiografické je už jeho matení identity námořníka, který byl mrtvý, aniž se narodil, a to z důvodů vesměs nahodilých (leckdy působících dojmem rozmaru). Jaké okolnosti vedly k maximálně možné anonymitě samotného Travena, to se můžeme nejspíš jen dohadovat (by15830č).
---
B. Traven - Loď mrtvých (Mladá fronta, Praha 1968), Joseph Conrad - Srdce temnoty, Na pokraji sil (Vyšehrad, Praha 1980)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvě a šest