Jak vypadá historie, když to vezmou do rukou právníci

Napsal zblo (») v sobotu 18. 2. 2017 v kategorii čtenářský občasník, přečteno: 948×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinehon1.jpg

Zaznamenal jsem výhrady k objektivitě autora. Neznám tak dalece toho pána (nic jiného jsem od něj nečetl a skoro nic o něm nevím), nezdá se mi však, že by v tomto konkrétním případě prskal nějak výrazně nad míru tehdy obvykle nutnou, aby kniha vůbec mohla vyjít. Komunisté ostatně chodili kolem čarodějnických procesů jako kolem horké kaše. Jelikož si moc dobře uvědomovali, že dávné hony na čarodějnice mohou právem navozovat asociace s jejich vlastními inkvizičními procesy (které praktikovali za účelem upevnění moci, kdykoli pocítili takovou potřebu), nekompromisně požadovali třídní hledisko při jakémkoliv zkoumání onoho děsivého fenoménu. Takový přístup (který není výlučnou doménou komunistů) totiž umožňuje kdykoliv obhájit cokoliv, protože (jak známo) když dva dělají totéž, ještě to nemusí být totéž. Kromě uvedené námitky mi nezbývá než konstatovat, že jinou běžně dostupnou, obdobně hutnou a přitom nezaujatou či nestrannou publikaci v češtině dodnes postrádám (s povděkem přijmu příslušný odkaz).
Pokud jde o hon na čarodějnice jako takový, nikdo mě dosud nepřesvědčil, že tu vedle specifického a dobově podmíněného (víra v bezprostřední moc magických úkonů, scholastické spekulace nebo všelijaké konfrontace uvnitř křesťanstva) nesehrálo svou roli i obecné a nadčasové: psychika (individuální, skupinová, masová), nejrůznější mocenské či majetkové zájmy, osobní ambice (snaha uplatnit se a vyniknout, realizace pocitů výlučnosti a výjimečnosti, nebo naopak kompenzace mindráků), vzájemné vyřizování účtů (náprava skutečných i domnělých křivd, msta), zejména však hledání viníků reálně existujících potíží (privátních, kolektivních i celospolečenských). Troufám si dokonce tvrdit, že ono obecné a nadčasové sehrálo (a příležitostně stále sehrává) roli zásadní a určující. Ale ani naznačený sklon k pověrečnému a magickému myšlení není tak docela specifický jen pro tehdejší křesťanskou Evropu. Nejrůznějšími projevy tohoto druhu jsme obklopeni od nepaměti a nic nenasvědčuje, že bychom s tím chtěli přestat. Jistě dobře známe v církvi tradované mínění, že kdo nevěří v Boha, ten že obvykle věří pěkným pitomostem. Je to nejspíš pravda. Jen bych k tomu dodal, že toho nebývají ušetřeni ani ti, kteří v Boha věří. A netýká se to jen uhranutí, proklínání nebo praktikování vůdů (pokud by tyhle věci fungovaly, bylo by lidstvo bez větších investic dávno vyhubeno). Četné pověry se totiž týkají i světa ryze materiálního. Pokud nás momentálně drasticky neválcují, vděčíme za to jen shodě okolností, že zatím nezamořily myšlení nadkritického množství populace. Pro většinu z nás není přece problém uvěřit, že vedle pravdoláskařů, Romů a syrských uprchlíků může být univerzální příčinou všech společenských neduhů i přírodních katastrof globální oteplování nebo jakákoliv jiná globalizace stejně dobře, jako třeba mandatorní výdaje. Dle potřeby a/nebo světonázoru. Docela to připomíná zhoubné působení mandelinky bramborové (kterou nám tu kdysi z letadel shazovali zákeřní Američané) nebo epidemie ptačí chřipky (jejíž vražedné řádění předčí snad jen prevence proti jejímu řádění). Jestliže se nynější pronásledování (nebývá vždy jasné zda viníků či obětí) projevuje jen mírnou šikanou a o něco méně mírným pokutováním, pak za to vděčíme skutečnosti, že i společenský stres je doposud vcelku mírný. Což nemusí vydržet.
Ohledně publikace zbývá zmínit (mým zájmem o polské dějiny motivované) zjištění, že se vůbec nezabývá situací v Polsku (snad s výjimkou excesů ve Slezsku, které však tehdy nebylo polské). Z nepříliš hloubkového studia jiných zdrojů jsem se dozvěděl, že masový hon na čarodějnice a další podobné živly se na rozsáhlých územích polsko-litevského soustátí (na rozdíl od západní a střední Evropy) téměř nevyskytoval. Je to poněkud překvapující, když uvážíme Šindelářovo opakované tvrzení o katolickém podhoubí tohoto jevu a skutečnost, že přinejmenším západní část unie byla veskrze katolická. Vysvětluje se to dynamičtějším rozvojem západních zemí (vida, k čemu může být zaostalost dobrá!), obecnou nechutí k praktikování tortury v rámci tamějších trestních řízení a pak také (paradoxně?) pevným a nezpochybňovaným postavením římskokatolické církve (pravoslaví prý čarodějnickým procesům nepropadlo). Trochu mě při tom mate, že ani v Čechách (které se Západem víceméně držely krok a kde probíhala masívní rekatolizace) stíhání čarodějnic zdaleka nenabylo tak hrůzných rozměrů jako v sousedním Německu (by17218č).
---
Bedřich Šindelář - Hon na čarodějnice (Západní a střední Evropa v 16. až 17. století / Svoboda, Praha 1986)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel šest a třináct