Havraním brkem (Václav Beneš Třebízský)

Napsal zblo (») v sobotu 25. 3. 2017 v kategorii čtenářský občasník, přečteno: 825×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinehavran.jpg

Katolický kněz Václav Beneš byl až takový vlastenec, že ve svých fabulacích klidně nadržoval evangelickým pobělohorským exulantům. Další paradox lze vidět v jeho rozprávkách s věkovitým havranem coby pamětníkem pradávných dob (a také jednoho vitálního stoletého starce nechal úředně zardousit, neboť se nechystal umřít jen tak), ačkoliv se sám nedožil ani čtyřicítky (1849 - 1884). Nutno ovšem konstatovat, že i přesto po sobě zanechal intelektuální odkaz, na jaký leckterý agilní stařík nemůže ani pomyslet.
Truchlohry doznívajícího romantismu sotva nadchnou, v Třebízského díle se však vyskytne i nadčasové. V souvislosti s aktuální EET a s úvahami o znovuzavedení progresivní daně z příjmů fyzických osob může zaujmout přece jen škodolibé krákání: Za těch časů byly vypisovány skorem rok za rokem turecké berně (...) Nejsem jízlivý škodolibec ... Tenkráte se ty peníze, jež se berní sešly, házely do jícnu bezedného, armáda si jimi nepomohla. Turek nebyl ukonejšen, zapadly ponejvíce do hlubokých rukávů při kabátcích nejvyšších polních či tajných rad ... Ale působilo mi vždycky a působí do dneška radost nesmírnou, když třesoucí se rukou, v očích se slzami a za skřípění zubů musí, ať to kdokoliv, sáhnouti do skříně, jíž nejvhodněji by příslušel název: oltář mamonu. A zaletím si mnohdy hezký kus cesty, abych připravil hledům svým takovéhle pochoutky (str. 72).
Jelikož má každá bída konkrétní viníky, nutno je hledat (a pokud možno najít) někde jinde: Přepodivní lidé! Tenkráte si povídali o každém, kdo věděl více než druhý, že není s ním všechno v pořádku. A přičítali čarodějné umění i tomu, komu rostlo na polích lepší obilí. Ale při vší té pověře přece tohle nejpodivnější: čarodějníci bývali obyčejní lidé, kteří poděkovali za kus chleba a jimž byl dobrý hrneček mléka ... Kdyby co byli uměli, nejdříve by sobě byli nejvyšší měrou pomohli. Lidská myslí převrácenost trvá však do dneška. Jedině že v každém století, ba i ve kratším ještě čase, jinou na se béře tvář (str. 68).
A na závěr už jen drobnost. Vrtalo mi hlavou, kde vzal Vlasta Burian v baladě o deliriu tremens toho ke Karlštejnu uhánějícího jezdce. Teď už to vím: Dnes císaře Karla úmrtní den a tu prý po každé vstává z hrobu u sv. Víta, sedá na bělouše, větrem ke Karlštejnu letí a potom sám vytrubuje: „dále od hradu dále...“ (str. 86 / by17325č)
---
Václav Beneš Třebízský - Povídky karlštejnského havrana (MF, Praha 1958)
https://www.youtube.com/watch?v=z-57qNbS43E

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedna a šest