Fanatismus (Günter Hole)

Napsal zblo (») ve středu 28. 2. 2018 v kategorii čtenářský občasník, přečteno: 589×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineostatni.jpg

V souvislosti s dramatickými událostmi, které hýbou světem, hledají mnozí odpověď na otázku po kořenech a smyslu (islámského) fundamentalismu a terorismu. Jednou takovou odpovědí může být kniha, vydaná před časem nakladatelstvím Portál. Její obsah přibližují následující citace.
x Motivy agrese, jako vypočítavé úsilí o moc a hromadění majetku, závist a žárlivost, nenávist nebo pomsta, nemají s fanatismem ... nic společného. x Téma fanatismu je jedním z nejpalčivějších témat naší doby, téma života a smrti. x Zaujetí a nadšení vysokými etickými hodnotami a cíli jsou často centrálním motivem fanatismu. x Fanatismus je osobnostní strukturou spoluurčené, na omezené obsahy a hodnoty vztažené osobní přesvědčení s vysokým stupněm identifikace, které je udržováno nebo sledováno se značnou intenzitou, stálostí a důsledností. Trvá neschopnost dialogu a kompromisu s jinými systémy a lidmi, se kterými se bojuje jako s vnějším nepřítelem nasazením všech prostředků a v souladu s vlastním svědomím. x ... příznačný „sklon k extrému“; ... jde o enormní vnitřní dynamiku. Na jednu stranu je děsivá, ohrožující a zvláštní, na druhou stranu dokáže vyburcovat k činnosti a fascinovat. Pokud budeme hovořit o „primárním“ sklonu, máme na mysli tento vnitřní, původní proces, který dotyčného vede z vlastní vůle k fanatickému způsobu prožívání a chování. V žádném případě nemá tyto sklony k fanatismu každý člověk. Právě v případě „vlastních“, „esenciálních“ fanatiků se jedná jen o velmi malou skupinu lidí. Samozřejmě to však jsou lidé z našeho světa, kteří vždy dosahovali a nadále dosahují enormního vlivu. x Světovým problémem není fanatismus hrstky „esenciálních“ fanatiků ... Tito jedinci by v izolaci neměli žádný vliv, pokud by jejich ideje a hesla nebyly fascinující a působivé pro spoustu lidí. Není vůdce bez následovníků. x ... u sociálně zprvu nenápadných a psychicky průměrně strukturovaných lidí vzniká vlivem prožívané aktivity fanatiků nebo fanatických hnutí sekundárně fanatická spolupráce. x ... stojíme před jednou z centrálních otázek infikovatelnosti fanatismem. x ... i svědomí je zkorumpovatelné ... Rostoucí fanatický tlak, nepatrná, na hlubinné psychodynamice spočívající fanatická infikovatelnost představuje reálnou psychickou sílu a skutečnost. To musíme jasně zdůraznit hlavně vůči určitým teologickým pozicím, které by na svědomí chtěly pohlížet jako na přímý a nezpochybnitelný „hlas Boží“, nebo minimálně jako na vědomí vůle Boží a jeho přikázání. Tato forma jistoty a spolehlivosti nemůže v psychice existovat. Také subjektivní jistota neochrání svědomí před omylem. Samozřejmě lze doložit i obrácený proces - že se totiž svědomí člověka právě při rostoucí fanatizaci prostředí a s rostoucím chápáním a vnímáním zlých následků stává pozornější. Pak se začne odklánět od obecného trendu a nakonec se postaví proti převládající myšlence. Vnitřní proces, který tu probíhá, odvaha a obětavost, které patří k obratu a odolávání, mohou vyvěrat z nejrůznějších tradic a psychických předpokladů. Důležité je, zda již předtím došlo k utvoření svéprávného svědomí, zastupujícího celý hodnotový svět osobnosti. Tento proces ovšem může být bolestivý a dlouhodobý. x Pro přesvědčeného teroristu, a zvláště fanatického, je motiv až do detailu naprosto vážný a je to něco úplně jiného než zkrášlování násilných sklonů nebo dokonce kriminality. x Pro současné názory a diskuse jsou příznačné na jedné straně úzkostné nadhodnocení „islámského nebezpečí“ pro západní svět a snižování agresivně fanatických projevů islámu na druhé straně. Musíme jasně rozlišovat mezi ... „islámem jako totalitární ideologií a islámem jako světovým náboženstvím“. Podobnost s dřívějšími stadii křesťanství je poměrně zjevná a může přispět k pochopení hnutí: extrémně fundamentalistická a fanatická hnutí a stejně zjevná mírumilovná a tichá hnutí vystupovala a občas opět vystupují a všechny směry se mohou odvolávat na určující kánon, bibli, resp. korán. Podobně rozpolcený je i postoj islámu ke křesťanství. V principu je přijímáno tolerantně jako též monoteistické a zároveň abrahámovské náboženství. Bojovná intolerance se obrací proti západní civilizaci a „dekadenci“, pod jejichž znamením se křesťanství jeví jako soupeř. Na doplnění obrazu uvádím, že v islámu zároveň existuje velká v lidu zakořeněná mírumilovná zbožnost, súfismus. x Zvláštním výrazem islámské bojové pohotovosti proti „nevěřícím“ a nepřátelům islámu obecně je „džihád“, „svatá válka“. Ač je i v rámci islámu samotného z teologického hlediska sporné vymezení významu „džihád“ (od šíření víry přes prostou obranu až k čistě spirituálnímu chápání jako boje proti „vnitřnímu“ nepříteli a boje za vnitřní dokonalost), představuje jeho forma vedení boje pro extremisticky fanatické zastánce islámu legitimní militantní prostředek boje. Vyhlídka, že po smrti v džihádu lze dosáhnout přímého vstupu do ráje, hrála pro bojové nadšení a odvahu velkou roli i v raných válečných konfliktech, i tam, kde džihád nebyl zaměřen jen proti „nevěřícím“ (jako např. íránsko-irácká válka 1980). x Splývání náboženských a politických cílů v džihádu je patrné na jeho četnosti v projevech islámských autorit. Chomejní k této otázce zaujal brzy pozoruhodný postoj: Islám by měl „dobýt svět“, aby „vyzdvihl duchovní hodnoty a připravil lidstvo na spravedlnost a Boží vládu.“ Džihád je „bojem proti klanění modlám, sexuálním perverzím, vykořisťování, útlaku a ukrutnostem“. „Lidstvu nelze vštípit poslušnost ničím jiným než mečem! Meč je klíčem k ráji, který je otevřen jen svatým válečníkům“. Na takové a podobné pozice šíření džihádu navazuje přímo také všeobecný, mezinárodní islámský terorismus, zastoupený fundamentalisticko-fanatickými skupinami. Tento postoj zastávají i mnozí (ale ne všichni) muslimští právníci, i když extremistický a separatistický teror tohoto druhu minimálně odporuje tradicím klasického islámu. x ... je známo, že postoj k víře zakotvený harmonicky a pevně v jádru osobnosti vyzařuje mnohem více otevřenosti, klidu a opravdovosti než chování, které je vynucováno stálým sebepotvrzováním a hektickým ujišťováním o vlastní víře. Nabude-li toto chování fanatických rozměrů, jsou vlastní pochyby stále „přehlušovány“ nadměrnou aktivitou, bojovým postojem a navenek zaměřenými hesly. S pochybnostmi lze nakonec bojovat také na vnější frontě, v těch ostatních, v „nepříteli“. x Hlavním rysem je ztráta míry, odhadu hodnoty určitého ideálu, tedy ztráta schopnosti vidět jeho omezenou platnost ... fatální přesvědčení, že lze zastávat jen perfektní, dokonalé ideje a usilovat pouze o naprosté uskutečnění ideálu. x ... všechno, nebo nic ... Řešení prožívaného rozporu může vést u jedněch k rezignaci nebo dokonce depresi, u druhých naopak k hyperkompenzaci, fanatismu - k radikálnímu uskutečňování ideálu za každou cenu. x ... nejméně náchylní k fanatismu ... Jsou to ti, které již antická nauka o temperamentech označila jako „flegmatiky“, tedy ti, kteří jsou téměř imunní vůči vzrušení, ke všemu přistupují pomalu a lhostejně, kteří směřují jen ke svému klidu v navyklém prostředí. x „Tolerance“ vypovídá o osobní hodnotě druhých lidí a je také centrální výpovědí o člověku: akceptace jiných osob, jejich právo na život a vyjádření navzdory jinému přesvědčení, formy víry a životního stylu. Právě to typický fanatik neumí. Protože se vůbec nebo jen málo vciťuje do pocitů druhých, není schopen vnímat lidi jako rovnoprávné a navzdory rozdílům s nimi navázat vztah. Tolerance svou šanci získává - ponejprv vůbec v nás samých - pokud se jejím základním znakem stane rozlišování mezi osobou a myšlenkou. x U typického esenciálního fanatika, zvláště u jeho „tvrdé“ formy, je zpravidla otevřený dialog o věci stejně málo možný jako žádost, apel, ultimátum, které by mělo vést k zastavení nebo zmírnění fanatického sledování cíle. Ani zde nemá signál tolerance šanci. Politický fanatik, který chce zlepšit a dobýt svět ... to zhodnotí jako slabost. Náboženský sektářský fanatik nebo „svatý bojovník“ v tom najde jen pokušení „zla“, kterému je nutné se bránit, svedení k polovičatosti a odpadnutí od čisté víry. V takovém případě zbývá skutečně jako alternativa jen jasná pozice zachování distance nebo dokonce vnějšího, militantního boje. To je okamžik nasazení mocenského monopolu státu nebo společenství národů, vnitřně také „odporu“ ve všech myslitelných formách. Pro nefanatickou stranu to znamená ..., že dá hranice toleranci: Tolerance jako postoj ano, ale nikoliv tolerancí proti intoleranci! x (Günter Hole - Fanatismus / Portál, Praha 1998 / úvodní odstavec a zvýraznění textu by9328č)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel čtyři a pět