O stáří egyptského Zvěrokruhu v Dendeře

Napsal zblo (») ve čtvrtek 25. 1. v kategorii bezprizorní překlady, přečteno: 146×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

(1)O STÁŘÍ
EGYPTSKÉHO ZVĚROKRUHU
V DENDEŘE (TINTYRIS)
---
OD X. MARCINA ODLANICKÉHO POCZOBUTA, ASTRONOMA POZOROVATELE IMPERÁTORSKÉ VILENSKÉ UNIVERZITY[1], RYTÍŘE POLSKÝCH ŘÁDŮ.[2]
---
VE VILNĚ,
V TISKÁRNĚ IMPER: VILEN: UNIV:
roku 1803[3]
---
(3)O STÁŘÍ EGYPTSKÉHO ZVĚROKRUHU V DENDEŘE (TINTYRIS)[4]


Objev, proměření, popis a nákres egyptského Zvěrokruhu v Dendeře (řecky Thenthyris)[5] učencem Denonem[6], poskytly astronomům a kritikům příležitost, aby se zabývali jeho stářím, o němž by nebylo možné ze všech postav, (4)hieroglyfů[7], nesčíslných hvězd a konstelací[8] nic určitého vyvozovat, kdyby se mezi nimi nenacházelo solstitium[9], a ani to by nikam nevedlo, kdyby jeho pohyb (ačkoli velmi malý a sotva postřehnutelný) nebyl vypozorován v pozdějších staletích (do té doby nám byl neznámý právě tak jako oněm Egypťanům, kteří tvořili uvedený Zvěrokruh[10]).
(5)Naštěstí se však solstitium v tomto Zvěrokruhu nachází, a sice v souhvězdí Raka. Přestože se o tom zdá být mezi učenci shoda jako o věci skoro zřejmé, na stáří Zvěrokruhu stejný názor nemají. Někteří je posunuli až do doby před šesti tisíci lety, jiní je srovnávají přibližně s křesťanskou érou.
Protože se mi podařilo získat kopii zmíněného nákresu, a to z rukou veleváženého literáta (a našich literátů kdysi úřadujícího protektora), s radostí jsem se do ní zahloubal. Nyní mohu s ještě větší radostí představit jemu a spolu s ním i zainteresované veřejnosti své postřehy a z nich vyplývající soudy, a také velmi jednoduchý způsob určitějšího a přesnějšího vymezení stáří tohoto slavného díla, jehož pro mě důležitou část (stejně jako ekliptiky[11] LISδM) zobrazuje Figura 1.[12]
Přistupme k věci, a na samém začátku si ujasněme podmínky, za kterých se do těchto vývodů pouštíme. Zaprvé předpokládám, že postavení hvězd a konstelací, která tu použiji, jsou skutečná nebo skutečným alespoň blízká, a očekávám, že se to samotným přístupem k věci může vyjasnit, a že se také může cokoli potvrdit.
(6)Druhou podmínkou je výše uvedená obecná shoda učenců, že se tehdy solstitium nacházelo v souhvězdí Raka.
Zatřetí určuji, že postavička s obouruč drženou hůlkou na horním konci vějířovitě rozšířenou, nacházející se v souhvězdí Panny (jehož část je pokažená) představuje hvězdu první velikosti nazvanou Klas, tj. latinsky Spica Verginis. Předchází nepochybně vyznačené Váhy. Onen Klas je ještě přesněji vyjádřen na planisféře, tj. okrouhlé klenbě zvláštního sálu.[13] Já ho na rozdíl od jiných nepovažuji za celé souhvězdí Panny, které zabírá na nebi víc místa než jiná, ale za bod S, vyjádřený jmenovanou hvězdou, který je tím jistější a důležitější, že byl starodávnými astronomy pilně pozorován a sloužil jim k určování pozic dalších hvězd. I kdyby postavení samotných konstelací a jejich určení byla jistá, bylo by v nich ještě nutné hledat pevný bod, od něhož by se začal Zvěrokruh vyměřovat a ze kterého je možné dojít k solstitiu toho století, ve kterém byl Zvěrokruh tvořen. Nechci se za každou cenu hádat a trvat na tom, že pozice tohoto bodu v nakresleném Zvěrokruhu je matematicky přesná a definitivní. Je však pravda, že je mnohem obtížnější objevit nebo zvolit jiný bod, který by se aspoň podobal jistotě, jakou nabízí bod vyjádřený zmíněnou hvězdou S, jejíž symbol a charakter je vyjádřen tak dobře jako žádný jiný a jejíž (7)místo je (dovolte mi vyslovit takovou domněnku) prostřednictvím hůlky tvořící kolmici vůči ekliptice LISδM (Fig. 1) zredukované, tj. přizpůsobené. Bez konkrétního symbolu je tedy ze spravedlivých důvodů nutné zvolit jiný bod a jeho vzdálenost od Klasu (od S) použít jako měřítko vzdáleností[14] Zvěrokruhu.
Čtvrtou podmínku uvedu níže, prozatím zůstanu u těchto tří.
Protože je pak vzdálenost hvězd jedněch od druhých podél ekliptiky LISδM (Fig. 1) neměnná a stejná dnes jako před staletími, hledám bod nepříliš vzdálený od Klasu (od S), který by představoval hvězdu v konstelaci Vah, řecky označenou α (alfa), na prvním obrázku vyjádřenou bodem, ležícím pod písmenem malé l.
V nynějších uranografiích a atlasech, tj. v mapách hvězdné oblohy, jmenovitě Flamstedově, Doppelmajerově, pana Fortina a slavného berlínského astronoma veleváženého pana Bodé, nachází se tato hvězda druhé velikosti na ekliptice na začátku souhvězdí Vah: leží v jejich západní misce, tj. po pravé ruce u západního okraje l. Její vzdálenost lS od Klasu (od S) měřená na ekliptice činí podle nejdůkladnějších pozorování a výpočtů bezpochyby jedenadvacet stupňů, 14 minut a 39 sekund.
Tutéž vzdálenost  lS vzatou ze Zvěrokruhu a jeho ekliptiky LISδM dělím tedy na jedenadvacet rovných dílů, (8)z nichž každý bude představovat jeden stupeň a téměř 42 sekundy, přičemž celá vzdálenost lS takto rozdělená bude sloužit jako měřítko k určování dalších vzdáleností Zvěrokruhu (Fig. 2).[15]
Protože solsticiální bod, který lze vyjádřit pomocí písmene M, vykazuje vlastní pohyb (ač velmi pomalý) nikoli ve směru pořadí symbolů a konstelací Zvěrokruhu, ale naopak proti tomuto pořadí (vykazuje tedy pohyb zpětný - motus retrogradus) po dráze ekliptiky LISδM od Klasu (od S) ke Lvu a Raku, odměřuji upravenou pomůckou lS sedmdesát pět stupňů a 8 minut a vychází mi bod ležící přímo na ekliptice v souhvězdí Raka, který je označen hvězdou δ (delta), vzdálenou od Klasu (od S) sedmdesát pět stupňů a téměř 8 minut.[16] (9)Ta hvězda se nachází na ekliptice a vyznačuje osm stupňů ze souhvězdí Raka, a protože celá ta konstelace nezabírá podél ekliptiky více než devatenáct stupňů a 45 minut, není δ (delta), tj. bod, který označuje, vzdálen od středu souhvězdí Raka více než necelé dva stupně.
Tady se trochu zamysleme nad tím, že tento bod, téměř se dotýkající chodidla postavičky směříjící těsně za Lvem k Raku, může vyznačovat na ekliptice polohu té hvězdy, která se nachází nad hlavou uvedené postavičky. Tato hvězda tedy je buď δ (delta), nebo alespoň γ (gamma) ze souhvězdí Raka, která poněkud předchází deltu, nachází se však na vyšším stupni (10)severní šířky (tj. ve vzdálenosti tří stupňů severně od ekliptiky).
Ať je tomu jakkoli, tato pozice hvězdy (tj. bodu, určeného našim vyměřováním Zvěrokruhu), zdá se být v rozporu s postavením Raka a s naším měřením. Jestliže tedy bod δ není vzdálen od středu souhvězdí Raka jak bylo výše vyvozeno, pak bychom měli po připočítání dvou stupňů, převzatých z našeho měřítka lS (Fig. 2) a vyjádřených jako δm, dosáhnout středového bodu M souhvězdí Raka. Jenže tak tomu není ani náhodou: jsme od něj vzdáleni přinejmenším ještě 5 a půl stupně podle měřítka lS.
Přiblížíme se mu však prostřednictvím úvahy, kterou rozvinu níže, aniž bychom tím jakkoli ohrozili jak bod δ (pokud jde o stupně), tak také středový bod souhvězdí Raka. Ale nyní se trochu zamysleme nad touto konstelací v nižším pásu Zvěrokruhu, nebo spíš nad zvláštním a jediným symbolem, který je vyznačen nad ní, protože žádný takový se už v celém Zvěrokruhu nenachází (jako v něm není ani druhé zpodobnění Klasu).
Jedná se o dost přesně vyvedenou ruku s prsty téměř nad středem uvedené konstelace. Co na tomto místě znamená? Nevím, jak na ni pohlížejí učenci: zda ji považují za hieroglyf, nebo zda v ní vidí obecný symbol, odedávna běžně používaný všemi národy.
(11)Dle mého soudu (což představuje výše avízovanou čtvrtou podmínku čili podbod) není tato ruka nic jiného než index, tj. ukazatel solsticiálního bodu, tedy místa na ekliptice, kde se onen bod nacházel v době, kdy byl Zvěrokruh v Dendeře (Tintyris) vytvářen. A zdá se to být vyjádřeno ještě přesněji tím, že toto místo nezabírá souhvězdí Raka, ale že zůstalo volné pro bod, umístěný do středu ruky. Tato ruka leží nad středem konstelace Raka a ukazuje tedy, že se solsticiální bod nachází uprostřed téže konstelace.
Pokud tomu tak je, pak rozdíl mezi pozicí solsticiálního bodu tehdy a nyní nečiní více než třicet čtyři stupně, o které se zpětným pohybem posunul ze středu souhvězdí Raka na dvacet čtyři stupně souhvězdí Blíženců. Urazil tedy necelých deset stupňů Raka, což představuje téměř polovinu této konstelace, a něco přes dvacet čtyři stupně souhvězdí Blíženců, jak je astronomům známo a jak to také každý může vidět v nynějších atlasech hvězdné oblohy, jmenovitě v novém a velkém od veleváženého pana Bodé. A protože je pohyb tohoto bodu tak pomalý, že posun o jeden stupeň trvá něco málo přes sedmdesát jedna a půl roku, doba jeho přemístění o třicet čtyři stupně činí 2436 let. Z toho vyplývá, že stáří (12)Zvěrokruhu v Dendeře (Tintyris) nepřevyšuje křesťanskou éru o více než 633 roky.
Nyní se vraťme k výpočtu, který plyne z rozměrů kresby Zvěrokruhu. Podle něj solsticiální bod tohoto Zvěrokruhu ještě nedosáhl středu souhvězdí Raka, od něhož byl vzdálen přinejmenším 5 a půl stupně. Převedeno na léta, zvyšuje to stáří Zvěrokruhu o tři sta devadesát čtyři roky, což nás přivádí k součtu 2830 a k překročení křesťanské éry o 1027 let.
Tento výpočet však může výrazně snížit (a tím dva odlišné výsledky obou výpočtů vzájemně sblížit) následující úvaha, kterou jsem dříve přislíbil.
V uranografech, tj. v mapách konstelací a různých uskupení hvězd, dbali astronomové o neměnné pozice hvězd vůči sobě navzájem. O schemata (tvary), stejně jako o názvy souhvězdí, se starali už méně. Dokazuje to srovnávání tohoto egyptského Zvěrokruhu s pozdějšími, a těch zase s dnešními.
Stručně řečeno mělo souhvězdí Vah (vhodně a efektivně využívané k porovnávání dne s nocí) rozmanité tvary, zejména pokud jde o jejich misky a o hvězdy ležící uvnitř nebo vně těchto misek.
(13)Flamsted, anglický astronom proslavený Britským katalogem osobně pozorovaných a vypočtených hvězd, a také opravami map hvězdné oblohy, přiřkl Vahám ve svém uznávaném Atlasu takový tvar, že jedna z misek leží téměř nad druhou, severní nad jižní, tj. východní nad západní, zatímco hvězda α (alfa) této konstelace se nachází uvnitř jižní misky Ll (Fig. 1) u západního okraje l, jak bylo pojednáno výše, a už zmínění pozdější astronomové a uranografové naší doby v tom Flamsteda následovali. Jan Bayer, o dvě století starší než oni a přes půl století starší než Flamsted, ve své Uranometrii (vydané v Augsburgu roku 1603) položil obě zmíněné misky ve vztahu k ekliptice téměř vedle sebe, a hvězdu α (alfa) do téže misky jako Flamsted a pozdější, tj. do jižní, avšak k východnímu okraji L, nikoli k západnímu l (Fig. 1). Musel k tomu mít důvody a příklady ze starodávných písemností i nákresů, kterým se snažil přizpůsobit, jak zřetelně uvádí ve své předmluvě: Damus itaque methodo Ptolemaica seu Orteliana caelestium syderum, quot hodie extare comperimus, schemata, situs, et schedographias ... Sunt ilae ex descriptionibus Hipparchi, Ptolemaei, Alphonsi, et Copernici, per Tychonem Brahe ad trutinam examinatae. &c. A dokonce samotný egyptský Zvěrokruh, kdyby jej znal, posloužil by mu jako důkaz, že ve starodávných uranografech byla taková poloha, jakou dal on sám jak miskám uvedené (14)konstelace, tak také v nich umístěným hvězdám. Můžeme ho tedy následovat (i přes kritiku a výtky, jakých se mu dostalo kvůli jeho Uranometrii od pozdějších astronomů a uranografů ohledně jiných objektů a otázek sem nenáležejících) a držet se toho, že α (alfa) Vah ve starodávných uranografech a zvěrokruzích, a tím spíše v tom egyptském, měla své místo v jižní misce, avšak u jejího východního okraje L, nikoli u západního l. Proto tatáž alfa, přes stabilní vzdálenost od Klasu Panny pokud jde o stupně odečtené na ekliptice, byla ve větší vzdálenosti od uvedeného Klasu, než je ta zakreslená, respektive řemeslně vyvedená, a sice téměř o průměr Ll uvedené misky, a to z toho důvodu, že neleží při západním okraji l podle nynějšího mínění, ale u okraje východního L podle Bayera a starodávných uranografů.[17]
Když tedy místo oné vzdálenosti lS, kterou jsme dříve přijali za měřítko, zvolíme raději vzdálenost LS, tj. zvětšenou o průměr misky, a rozdělíme ji na 21 rovných (15)dílů, jak je tomu na Figuře 3, pak nás naše nové měření při hledání polohy bodu δ, vzdáleného 75 stupňů a 8 minut od S, přivede velmi blízko k bodu M, který považujeme za střed souhvězdí Raka. Jestliže pak k tomuto bodu δ přidáme (tak jako dříve) z téhož měřítka LS dva stupně, předběhneme bod M, tj. střed Raka, téměř o půldruhého stupně a tím snížíme o bezmála jedno století stáří Zvěrokruhu (na něž odkazuje výše popsaná ruka), jakož i dobu, o kterou přesahuje křesťanskou éru. Tím zredukujeme počet roků ze 2436 na 2336 a přesah křesťanské éry ze 633 na 533. Konečně podle zvyku matematiků z těchto dvou hodnot (stanovených polohou ruky a změřením vzdálenosti hvězd) vypočteme průměr, čímž určíme stáří Zvěrokruhu 2386 roků, (16)převyšující křesťanskou éru o 583 roků. Pochybnost činí půl století.[18]
--- další použitá literatura ---
Ottův slovník naučný (J. Otto, Praha 1888-1909 / osn)
Witold Doroszewski - Słownik języka polskiego (PWN, Warszawa 1955-1969 / SJPD)
Brian D. Fagan - Oloupený Nil (MF, Praha 2001 / fon)
---
[1] Dekretem z roku 1803 byla Litevská hlavní škola přejmenována na Imperátorskou vilenskou univerzitu (dle SJPD, heslo imperatorski), přičemž imperátorem byl ruský car.
[2] Marcin Poczobutt-Odlanicki (1728-1810), polský jezuita, matematik, astronom a básník, děkan smolenské kapituly, rektor vilenské univerzity. Narodil se 30. října 1728 v Salomence u Grodna (v dnešním Bělorusku) jako syn vysokého úředníka. Od roku 1738 studoval u jezuitů v Grodně, kde roku 1745 vstoupil do řádového noviciátu. V letech 1751-1753 působil jako pedagog v jezuitských školách v Polocku a Vilně (Vilnius). Potom (1754-1756) studoval v Praze řečtinu, matematiku a astronomii. V roce 1756 se vrátil do Vilna, aby tu vyučoval řečtinu a matematiku a současně studoval teologii. Od roku 1760 prohluboval své vzdělání v Berlíně, v Marseille (1761-1762), v Avignonu (1763) a pravděpodobně v Římě. Odtud se přes Florencii, Benátky a Vídeň vrátil roku 1764 do vlasti, kde se ujal vilenské astronomické observatoře, založené roku 1753 Tomaszem Żebrowským (1714-1758). V letech 1770-1772 se věnoval její přestavbě, takže pod jeho vedením brzy nabyla celoevropského významu. V té době byl jmenován profesorem matematiky a astronomie. Prováděl pravidelná astronomická měření, z nichž ta nejvýznamnější (týkající se především planety Merkur) využil pro výpočty do tabulek pohybu oběžnic francouzský hvězdář Jérôme Lalande (1732-1807). Zabýval se také měřením zeměpisné šířky a délky měst na základě zatmění Slunce a Měsíce. Na počest polského krále Stanisława Augusta Poniatowského (1732-1798) nazval v roce 1777 nově objevené souhvězdí Býčkem Poniatowského (tvoří jej hvězdy severovýchodní části Hadonoše a západní části Orla). V posledních dvou dekádách 18. století (1780-1799) působil jako rektor Litevské hlavní školy (Vilenské akademie a univerzity) a zasloužil se o její reformu. Před návratem do jezuitského řádu (1807) předal vedení astronomické observatoře Janu Śniadeckému (1756-1830). Sám odešel do Dyneburgu (Daugavpils v nynějším Lotyšsku), kde obnovil řeholní sliby a dožil v ústraní. Zemřel v Dyneburgu 20. února 1810. Marcin Poczobut byl rytířem Řádu bílého orla a nositel Řádu svatého Stanislava. V roce 1766 mu byl udělen titul královského astronoma. Kromě toho byl členem londýnské Královské akademie věd, Varšavské vědecké společnosti a korespondent Francouzské akademie věd. Jeho jméno nese jeden z velkých kráterů na odvrácené straně Měsíce. Přeložil mj. Základy geometrie A. C. Clairauta (Vilno 1772) a sepsal řádku vlastních prací různého druhu, mezi nimiž stojí za zmínku spisek O stáří zvěrokruhu v Dendeře (Vilno 1803), připomínaný Mickiewiczem v poznámkách k Panu Tadeášovi. Mimo to vydával od roku 1774 až do konce 90. let 18. století Vilenský politický kalendář (podle pl.wikipedia.org by18116č).
[3] Marcin Odlanicki Poczobut - O dawności Zodyaka egiptskiego w Denderah (Imper. Wilen. Uniwersytet, Wilno 1803) / překlad včetně původních poznámek by18120č / nepůvodní poznámky (pokud není uvedeno jinak) by18124č / překlad nepředstírá starobylý sloh ani pravopis, četné nedůslednosti tiskové úpravy originálu byly sjednoceny dle úsudku a zvyklostí překladatele (interpunkce, rozlišování kurzívou, používání velkých a malých písmen), tučná čísla v závorkách orientačně odkazují na stránkování originálu, nepůvodní poznámky z oblasti astronomie se omezují na nezbytné minimum pro laiky (k odborným výkladům není překladatel kompetentní)
[4] ... dle wikipedia.org přísluší Dendeře (zde Denderah) z řečtiny odvozené pojmenování Tentyra
[5] (původní poznámka a) (3)Velevážený pan Denon při popisu poslední návštěvy Egypta v době výpravy francouzských vojsk pod generálem Bonapartem v předmluvě k I. svazečku, tj. ve svém proslovu ke Sdružení učenců v Káhiře, bere obě ta slova, jako by označovala jedno a totéž místo. Na straně XIV se o nich vyjadřuje: Denderah (Tintyris). Potom často zaměňuje Denderah za Tintyris, např. na straně XV téže promluvy: Vingt Voyages gue j´ai faits depuis d Denderah, místo à Tintyris, kam nejčastěji bylo nutné jezdit kvůli důkladnému popisu monumentů a dalších věcí, o nichž (4)předtím uvedl: Le matin m´avait amené prés de cesédifices, le soir ni´en arracha plus agité que satisfait. J´avais vû cent choses; mille m´étaient échappées: j´étais entré pour la premiére fois dans les Archives des sciences, et des arts. Avšak ve druhém svazečku ta slova rozlišuje a bere je za názvy dvou různých míst. Napřed navštěvuje Tintyru a svůj příchod na místo vyjadřuje na straně II slovy: Nous arrivâmes d Tintyra, odkud se, po shlédnutí nádherných monumentů a po vylíčení svého obdivu k nim, vypravil za vojskem do Dendery, o čemž píše na straně 23 takto: Nous ratrappâmes au galop la division (militaire) déjd d Dindera d trois quarts de biene de Tintyra. A na straně 206 píše: Jel n´y avait que vingt minutes de chemin de Dendera aux ruines de Tintyra. Může být, že se Tintyra kdysi rozkládala až do Dendery a tak s ní dříve tvořila jedno město, zatímco po jejím rozpadu v ruiny jde o dvě oddělená místa. / ... dle fon (str. 123) našel Belzoni v roce 1816 jakousi „zapomenutou vesnici místních lidí“ přímo na střešní terase chrámu. / (citát) Dendera, ves v Egyptě, sev. od Theb na l. bř. Nilu od Arabů Berbe zvaná, blíže nyn. města  Kene, má na blízku zříceniny star. města Tentyris nebo Tentyra zvaného s chrámem bohyně Hathory (...) nejlépe zachovanou to památku stavitelství egyptského (...) Chrám, 81,5 m dlouhý a 43 m široký, založen byl za Ptolemaia XIII., dokončen až na předsíň za Kleopatry, která jest na zadní stěně chrámové se synem svým Caesarionem vyobrazena (...) Předsíň, jak z řeckého nápisu nade vchodem vysvítá, zřízena byla za Tiberia asi v l. 32-37 po Kr. Za chrámem Hathořiným stojí pěkně zachovalý chrám Isidy za Nerona vystavěný (osn, heslo Dendera).
[6] Dominique Vivant Denon (1747-1825), francouzský umělec, diplomat, cestovatel, archeolog a jeden ze zakladatelů egyptologie. Narodil se 4. ledna 1747 poblíž Chalon-sur-Saône jako syn advokáta z řad nižší šlechty. Krátce studoval v Paříži práva, ale už od roku 1765 se začal věnovat umění. Za vlády Ludvíka XV. (1710-1774) byl správcem královské sbírky gem a tajemníkem francouzského velvyslanectví v Petrohradě. Po nástupu Ludvíka XVI. (1754-1793) působil v diplomatických službách ve Švýcarsku. Koncem roku 1777 navštívil s několika jinými umělci Sicílii. V letech 1779-1782 pobýval coby tajemník a později jako chargé d´affaires na ambasádě v Neapoli. Zde se poprvé proslavil jako vášnivý sběratel a archeolog. V roce 1787 se vrátil do Paříže, kde se stal členem Královské umělecké akademie. Pak pobýval v italských Benátkách a tam ho také zastihla zpráva o francouzské revoluci. Pro podezření z jakobinizmu byl vyslýchán a v červenci 1793 vyhoštěn. Odešel do Boloně a Florencie, kde se v prosinci téhož roku dozvěděl, že jeho majetek byl ve Francii zkonfiskován a že on sám se ocitl na seznamu nepřátelských osob. Přes hrozící nebezpečí přicestoval do Paříže, zřekl se šlechtického titulu (de Non změnil na Denon) a nadále živořil z prodeje svých kreseb, dokud se ho neujal malíř Jacques Louis David (1748-1825), pro něhož tvořil rytiny návrhů revolučního odívání. V té době se spřátelil s Robespierrem (1758-1794), který zrušil jeho proskripci a zařídil navrácení majetku. Po seznámení s Josefínou Beauharnais (1763-1814) pronikl do blízkosti Napoleona Banaparta (1769-1821), který ho pak v rámci příprav egyptského tažení povolal do vědecké komise, doprovázející štáb francouzské expediční armády. Po dobytí Káhiry se stal členem právě založeného Egyptského institutu a věnoval se zkoumání starověké nekropole v Gíze (prozkoumal královskou komoru Cheopsovy pyramidy a popsal hlavu sfingy). S armádním sborem generála Desaixe (1768-1800) se dostal do Horního Egypta, kde za dramatických válečných okolností podnikl archeologický výzkum pohřebiště v Sakkáře, navštívil Luxor, Denderu, Karnak, Údolí králů, Edfu, Elefantinu a dostal se až do Asuánu. Podrobné záznamy poznatků doplňoval četnými nákresy. Po návratu z Egypta byl (1802) jmenován generálním ředitelem Ústředního uměleckého muzea (nyní Louvre). V této funkci se přičinil o uspořádání a rozmnožení sbírek a za tím účelem hojně cestoval po Evropě, aniž by ho bylo možné obvinit z podpory rabování. Mimo jiné aktivity spravoval porcelánku v Sèvres. V srpnu 1812 přijal šlechtický titul barona. Ke konci života experimentoval s litografiemi. Zemřel 27. dubna 1825 v Paříži. Denon byl první z vědeckých účastníků válečného tažení do Egypta, který zveřejnil výsledky své práce. Už v roce 1802 publikoval dvoudílné album pod názvem Cesty Dolním a Horním Egyptem, velmi rychle přeložené do němčiny a angličtiny, čímž rozpoutal mimořádný zájem o egyptologii. Kromě toho sto padesáti rytinami obohatil monumentální Popis Egypta (1809-1822), shrnující výzkumy francouzských učenců během krátké (1798-1799) Napoleonovy výpravy. Jeho přesné a umělecky hodnotné kresby jsou často jediným svědectvím o stavu egyptských starověkých památek před jejich ničením v následujícím století (dle pl.wikipedia.org a de.wikipedia.org by18121č). / (citát) K členům komise patřil i výjimečný umělec Dominique Vivant Denon (...) tomuto talentovanému a zručnému umělci byl v komisi svěřen hlavní díl odpovědnosti za ilustrace. Naštěstí pro egyptologii se u Denona spojila kreslířská zručnost s vášní pro egyptské památky vůbec. Práce komise, která během tří let provedla nesmírné množství vědeckých výzkumů, se stala nejtrvalejším výsledkem jednoho z nejméně úspěšných Napoleonových tažení. Její členové byli na svůj obrovský úkol dobře připraveni (...) Když byl generál Desaix v srpnu 1798 vyslán na jih, aby pronásledoval Muráda beje, doprovázel ho Vivant Denon, tehdy už ostřílený a neúnavný cestovatel, schopný na březích Nilu objevit a se zázračnou přesností zaznamenat nádheru staroegyptské architektury i sochařství (...) Denonův precizní, byť možná trochu strnulý záznam významných památek na Nilu byl pozoruhodným výkonem dosaženým za neuvěřitelně obtížných podmínek. Desaixova armáda byla nucena pochodovat denně 40-50 kilometrů a neustále čelit hrozbě nájezdů nepřátelských bojovníků. V Hermopoli (dnešním Ešmúnému) měl Denon jen několik minut na to, aby si udělal skicu chrámu. V Dendeře mu štěstí přálo víc, protože vojsko se zdrželo celý den, aby obdivovalo velkolepý chrám. Denon byl unesen. „S tužkou v ruce jsem přecházel od objektu k objektu, od jedné zajímavé věci ke druhé ... Styděl jsem se za to, že kresby, které jsem udělal, nejsou s to dostatečně vystihnout tak vznešené věci.“ Slunce zapadlo, aniž si toho Denon v uměleckém zanícení všiml, takže ho pak musel velící důstojník generál Belliard osobně cvalem doprovodit zpět ke vzdalující se armádě (...) Kamkoli jednotky postupovaly, Denon je následoval - v divoké jízdě , pod palbou, a dokonce i v nebezpečí, že upadne do zajetí - a hledal a skicoval památky (...) Publikování mimořádných výsledků badatelů zabralo mnoho času. Denonovi samému se po návratu do Paříže dostalo nadšeného přijetí (...) Jeho Voyage dans la Basse et la Haute Egypte (Cesta do Dolního a Horního Egypta), vydaná v roce 1801, se brzy stala bestsellerem a byla přeložena do několika jazyků (fon, str. 64-74).
[7] (původní poznámka b) (4)Hieroglyf z řečtiny znamená rytinu, tj. posvátný reliéf, používaný starodávnými Egypťany pro taje náboženství či vědy. / ... celý systém hieroglyfického písma rozluštil Jean-François Champollion (1790-1832) až začátkem 20. let 19. století podle textů Rosettské desky (objevena 1799). Do té doby byl účel a smysl hieroglyfů nejasný.
[8] ... konstelacemi jsou tu míněna souhvězdí
[9] (původní poznámka c) (4)Solstitium: Jde o technický termín, který v astronomické vědě označuje to, co se nepřesně vyjadřuje polskými slovy przesilenie dnia lub nocy. Zdůrazňuji, že nepřesně, protože nejde o vyjádření (5)věci samotné, ale jejího následku. Dávám přednost používání technických termínů dávno převzatých z řeckého nebo latinského jazyka před jakýmikoliv jinými výrazy. / ... česky slunovrat
[10] Zvěrokruh (zvířetník, zodiak) je myšlený pruh těch tradovaných a svými rozměry i rozmístěním nepravidelných souhvězdí, která jsou do vzdálenosti 9° na sever i na jih blízká ekliptice (Beran, Býk, Blíženci, Rak, Lev, Panna, Váhy, Štír, Střelec, Kozoroh, Vodnář, Ryby, ev. Hadonoš), od nichž se pak svými názvy odvozují pravidelně rozměřená astrologická „znamení“. Na jejich pozadí se z hlediska pozemského pozorovatele pohybuje Slunce, Měsíc a většina planet. Rozlišuje se zvěrokruh siderický (vztahující se k postavení hvězd a tím „neměnný“) a tropický (vztahující se k pohybu Země). Zvěrokruh tropický (tj. „pohyblivý“ od řeckého slova tropos) se v důsledku precese (výkyvu) zemské osy vůči siderickému posouvá rychlostí přibližně 1° za 70 let (oba se „ztotožní“ jednou za „platónský rok“, trvající zhruba 25800 let). / (citát) Zvířetník (zodiacus), zvěrokruh, sluje úzký pás na nebi po obou stranách ekliptiky, v němž pohybují se slunce, měsíc a větší oběžnice. Od dávných dob rozdělen je na 12 stejných dílů čili znamení (osn, heslo zvířetník).
[11] Ekliptiku tvoří rovina oběžné dráhy Země kolem Slunce protínáním hvězdné oblohy. Pozemskému pozorovateli se jeví jako dráha Slunce na pozadí nebeské klenby během roku (nikoli jako jeho dráha během dne).
[12] K níže popsanému postupu viz zjednodušené schéma (by18120č). Srovnáním původního nákresu s internetovými fotografiemi lze vystopovat drobné odchylky od skutečnosti, kterou Poczobut na vlastní oči neviděl (stejně jako překladatel). Týká se to především velikosti a umístění obrazu Raka (jehož střed je od symbolu ruky víc vpravo). Přesnost kresby je i tak vysoká. O Denonově obdivuhodné odborné i umělecké erudici svědčí jeho schopnost ve velmi krátkém čase ze změti chrámové „výzdoby“ vybrat a dost precizně zachytit momentálně podstatné. Podobně překvapuje, že Poczobut vydal své pojednání pouhých pět let poté.

Schema

[13] V areálu Hathořina denderského chrámu se nacházely dva původní zvířetníky, kruhový a lineární. Předmětem Poczobutova zkoumání je kopie nákresu zvěrokruhu lineárního. Krádež kruhového v roce 1820 poutavě popisuje fon (str. 222-224). Nyní je na jeho místě sádrový odlitek (originál se nachází v Louvru).
[14] Rozměry a vzdálenosti pozic či drah na obloze jsou (coby vzdálenosti úhlové) měřeny ve stupních a jejich podílech.
[15] (původní poznámka d) (8)Co se tu říká o vzdálenosti lS, to není nutné brát natolik  striktně, jako by bylo nezbytné použít měřítko z nákresu autora. Naopak je lepší na obrázek příliš nespoléhat, protože jeho malý rozměr může vést k potížím ohledně rovnosti a pravidelnosti dělení. Lze použít dvakrát třikrát větší pravítko a to pak rozměřit na díly dle popisu. Takové měřítko svým dělením poslouží ještě pohodlněji a přesněji k odměřování potřebného počtu stupňů na nově zvolené ekliptice dle níže uvedeného postupu.
[16] (původní poznámka e) (8)To lze snadno a jednoduše provést takto: Měřítkem nebo pravítkem s vyznačenou vzdáleností lS vynesu po přímce od bodu S předběžně (indefinité) třikrát celou vzdálenost lS, čímž vznikne úsečka (9)vyjadřující vzdálenost 63 stupňů a 44 minuty. Do δ (delty) Raka, tj. do 75 stupňů a 8 minut, se mi tedy nedostává 11 stupňů a 23½ minuty. Ty musím určit měřítkem lS, jehož 11 vyměřených podílů činí něco přes 11 stupňů, neboť každý díl obnáší jeden stupeň a 42 sekundy, které pak znásobené jedenáctkrát tvoří bezmála 8 minut. Proto jedenáct podílů uvedeného měřítka lS činí jen 11 stupňů a 8 minut, nikoli 11 stupňů a 23½ minuty. Tím se mi nedostává 15½ minuty, což představuje čtvrtinu stupně, a tak musím k 11 podílům měřítka přidat ještě čtvrtinu podílu. Teprve těchto 11 celých dílů s jednou čtvrtinou mohu připojit k oné úsečce, která představuje vzdálenost 63 stupňů a 44 minut, tj. trojnásobku celého měřítka lS. Když se tak stane, bude celá úsečka (takto ze dvou sestavená) činit 75 stupňů a téměř 8 minut, což vyjadřuje vzdálenost Klasu (bodu S) od δ (delty) Raka.
[17] (původní poznámka f) (14)Zde může někdo namítnout: Jak si může hvězda zachovat tutéž vzdálenost od jiné, když se přesunula od jednoho okraje misky k druhému, v případě souhvězdí Vah od západního  k východnímu? Na to je snadná odpověď. Změnami a reformami atlasů hvězdné oblohy se vzájemně (15)nevzdalují nebo nepřibližují hvězdy, ale jen jejich formy, tj. útvary nebo uskupení. To jen tzv. obrazová schemata konstelací mohou trpět změnami podle toho, jak se autorům zlíbí. Odlišným rozhodováním, kam kdy kterou hvězdu zahrnout, nijak nenarušují jejich neměnné postavení. Tak například miska, ležící v souhvězdí Vah po pravé ruce, byla původně (podle Bayera) umístěna tak, že se hvězda alfa téže konstelace nacházela při jejím východním okraji, zatímco nyní (podle Flamsteda a jeho následovníků) zaujímá takové místo, že tatáž hvězda leží při jejím západním okraji. Rozdíl je v útvarech zobrazených na papíře, nikoli v pozicích hvězd na nebi.
[18] (původní poznámka g) (16)Uvedenou pochybnost o půl století nemohou považovat za značnou nejistotu a za nesoulad dvou výpočtů ti čtenáři, kteří vědí, co lze očekávat od určování podle nákresů nejen v tomto případě, ale dokonce už i při zakládání zvěrokruhu. Vezmou také v úvahu, že tu šlo o několik tisíc let. / (citát) Ze dvou zvěrokruhů (zodiaků), za výpravy Napoleonovy na stropě v předsíni a v chrámě objevených, na kterých jest slunovrat při znamení raka, soudilo se na veliké stáří tohoto chrámu a vyvinula se o předmětě tom celá literatura, až Champollion r. 1822 ze jmen císařů římských Augusta, Tiberia, Claudia, Nerona a Domitiána, která písmem hieroglyfickým v menším zvěrokruhu zaznamenána jsou, dokázal pozdější původ chrámu (...) zvěrokruh v síni chrámové vztahuje se nejspíše k narození Caesarionovu r. 46 př. Kr. (osn, heslo Dendera). / Překladatel považuje spisek za zajímavý bez ohledu na správnost Poczobutových závěrů (které nedovede odborně posoudit).

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel tři a čtyři