Jak ještě se Twardowski mstil

Napsal zblo (») v neděli 31. 7. 2016 v kategorii bezprizorní překlady, přečteno: 950×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinelj-001.jpg

(první přímo související text: Jak satan radil Twardowskému v lásce) Po tomhle manželství na zkoušku se Twardowski velmi změnil. Náhle pocítil potřebu žen a tak je začal vyhledávat v domnění, že se mu podaří nalézt nějakou, která by si ho upřímně zamilovala. Byly to však plané naděje. Zatímco hlupáci snadno získávali milenky, jež po nich šílely, a dokonce kvůli nim podváděly své muže, jemu se nedařilo získat žádnou, a to ani takovou, která by ho milovala pro zlato nebo slávu. Jak to bylo možné? Ženy mají nejspíš rády milence hloupější, než jsou samy, protože se s nimi necítí méněcenné. Líbí se jim, když mohou zachovávat nadřazenost a všemu kolem rozkazovat. - A tak Twardowski sám klamal a spokojoval se onou hloupou, placenou a předstíranou láskou, která nedovede nasytit, ačkoliv se k ní nejeden uchyluje k ukojení vášně, protože šlechetnější obsah nenalézá. Podobně pije žíznivý lovec ze špinavé louže, když nikde nevidí čistý pramen. Mistr po vypuzení manželky narážel už jenom na společnost žen zkažených, které si musel kupovat. Ďábel mu se smíchem předkládal stále půvabnější skořápky, a když nezřídka zasmušilý Twardowski procházel v mysli všechna svá životní zklamání, pošeptal mu: „Dej na mě, mistře, jiná láska není! Nanejvýš snad pro hlupáky, co v ni věří. Vyskytuje se pouto náruživosti, zvířecí vášeň, dětinské vzplanutí platonického vztahu, ale to, čemu ty říkáš láska per excelentiam, to v reálném světě není. Je to jako s Fénixem nebo Sirénami. Vzdělaní a důstojní lidé o nich píší, ale všechno to jsou jen poetické bajky.“
Mistr se tedy musel chtě nechtě spokojit tím, co mohl mít, tedy tou nejubožejší součástí lásky - láskou zvířecí. Satan ho záměrně přesvědčoval, že ničeho jiného nelze dosáhnout, neboť se obával, aby skutečná láska neučinila mistra ctnostným, jak to činí se všemi opravdu zamilovanými.
A tak znovu plynula léta.
Už několik jich uteklo od mistrova rozvodu, když se jednou vracel do města z návštěvy u nemocného, obklopen služebnictvem a svým dvorem, jako vždy zachmuřený, znuděný a nevyspalý, ztrápený trýznivými myšlenkami, jež obvykle doléhají na osoby vyžilé a znavené životem. Vjížděl právě se svou stráží na náměstí a jen tak bezmyšlenkovitě se rozhlédl. Tu náhle upoutalo jeho pozornost něco, nad čím se hořce usmál. Uviděl totiž Anežku, svou bývalou ženu, sedící smutně nad hromadou hrnků v jakési mizerné boudě, přilepené ke stěně domu. Byla oblečená do rozedraných a špinavých hadrů, oči měla zapadlé, vlasy ke skráním ulízané, ústa bledá. Z její dávné krásy zbyl jen krutý pohled, který kdysi odháněl milence, a nyní zákazníky. U nohou jí ležel ohyzdný tmavošedý pes, dřívější záletník, kterého nyní ze soucitu krmila...
Při spatření tohoto výjevu vzkypělo mistrovo srdce novým hněvem a zahořelo novou touhou po pomstě. Obrátil se na sluhy a řekl: „Vidíte tu ženu s hrnky? Je to hanebná zlodějka. Jděte, roztlučte jí to zboží a zbijte jí toho psa!“
Služebníci s holemi se podle rozkazu rozběhli a vzápětí se ulicí rozlehl křik překupnice i skučení šedivého psiska. Když se to dělo, mistr zvolna projížděl kolem ve svém pozlaceném kočáře a kochal se Anežčiným nářkem. Ta ho poznala, zakryla si tvář a klesla k zemi. Satan se vznášel v povětří mistrovi nad hlavou a tleskal ze všech sil.
Po té, co mistr odhalil poslední úkryt ubohé Anežky v blátem a slámou poslepované chatrči, při každé cestě těmito místy nařizoval svým lidem, aby jí nádobí rozbili a psa seřezali. Nakonec se ze zoufalství odstěhovala jinam.
V srdci Twardowského hořela neukojitelná chtivost pomsty. Nešlo mu ani tak o nevěru samotnou, jako o to, že se nechal oklamat. To pro něj bylo bolestnější než cokoliv jiného. Byl také hrdý. Nelitoval už ztracené lásky, ale sžíralo ho vědomí, že byl ponížen a zahanben v lidských očích. Mohl jí někdy odpustit urážku své ješitnosti? Vždyť je to jedna z věcí, kterou hrdí lidé odpustit nedovedou! Nikdy a nikomu.[1]
---
[1] Józef Ignacy Kraszewski - Mistrz Twardowski (Gubrynowicz i Schmidt, Lwów 1874 / překlad XI. kapitoly II. dílu by16731č)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel šest a nula