Fémový soud (Adam Mickiewicz)

Napsal zblo (») v úterý 6. 11. 2018 v kategorii bezprizorní překlady, přečteno: 207×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineboj-se-zlem.jpg

Ve středověku, kdy se mocní vévodové a baroni začasté dopouštěli všemožných zločinů, přičemž autorita řádných tribunálů nestačila na jejich umravnění, ustavilo se tajné bratrstvo, jehož členové, sobě navzájem neznámí, zavazovali se přísahou trestat viníky bez ohledu na své přátelské či příbuzenské vztahy. Jestliže tajní soudci vynesli rozsudek smrti, dostalo se odsouzenci upozornění voláním „Weh!“ („Běda!“) pod okny nebo kdekoli jinde v jeho přítomnosti. Toto třikrát zopakované slovo bylo varováním; kdo jej uslyšel, chystal se na nevyhnutnou smrt, způsobenou náhle neznámou rukou. Tajný soud byl také nazýván tribunálem fémovým (Vemgericht) nebo vestfálským. Je obtížné určit dobu jeho vzniku; podle některých měl být zřízen Karlem Velikým. Zpočátku potřebný, později však různě zneužívaný, takže vlády nejednou podnítil k hněvu proti samotným soudcům, až byla tato instituce zcela zrušena (básníkova původní poznámka Tajný tribunál ad verš 129[1] in Adam Mickiewicz - Konrad Wallenrod[2] / GREG, Kraków 2016, str. 59-60 / oba překlady by18116č)[3].
---
[1] (citát / překlad prózou) Stůj, pyšný vládče! I na tebe se najde soud! Znám podzemní kobku v Marienburgu: když noc pohřbívá město v temnotách, schází se tam k poradě tajný tribunál. (130)Jediná lampa hoří dnem i nocí pod klenbou sálu; kolem trůnu stojí dvanáct křesel a na trůnu leží tajuplný zákoník. Dvanáct soudců, každý v černé zbroji, ukrývá tváře pod maskami. Před obecným lidem se skryli v podzemí a před sebou navzájem za škraboškami. Všichni dobrovolně a ve vzájemné shodě přísahali trestat zločiny svých mocných vládců, provinění (140)příliš pohoršlivá nebo taková, která nutno utajit. Je-li vynesen konečný výrok, neunikne mu ani vlastní bratr. Každý je povinen vykonat na odsouzenci rozsudek násilím nebo lstí ...
[2] Prostřednictvím velmistra Řádu německých rytířů Konráda von Wallenrode (ve skutečnosti postavy záhadné a kontroverzní) si Mickiewicz léčil mindrák z vnucené kolaborace s carským režimem během vyhnanství do vnitřního Ruska. Svou historickou fikci (zveršovanou před rokem 1828) zasadil do časů nelítostného zápolení ještě pohanské a vnitřně rozhárané Litvy s expanzí sousedního řádového státu ve druhé polovině 14. století. V básníkově podání se za ukořistěnou totožností křižáka Wallenroda skrýval přes psychickou rozervanost rafinovaný diverzant, který po letech trpělivého vyčkávání využil náhle nabytého postavení k zavedení řádových vojsk do zkázy. Rozsudek fémového soudu sice dohnal hrdinu k sebevraždě, jeho duch však kráčí dál v písních litevských bardů. Nebyl by to romantik Mickiewicz, aby do poémy nezakomponoval horoucí lásku, naplněnou až na věčnosti. Kromě toho si symbolický pseudonym Konrád uchoval i pro další básnická extempore (by18115č).
[3] Legendárních fémových soudů roztomile využila Karolína Světlá v konspiracemi prošpikovaném spisku Zvonečková královna (L. Mazáč, Praha 1940). Na základě kolujících pověstí umístila tajemné exekuce (pochopitelně v režii jezuitů) do zřícenin bývalé staroslavné kaple svatého Těla božího, kteráž stála uprostřed dnešního Karlova náměstí v Praze. Tamější středověké bratrstvo kladiva a obruče (s nímž se poněkud zapletl i Hus) nabízí možnosti dalších spikleneckých teorií, Světlou ostatně reflektovaných (citát): V 18. století pražští svobodní zednáři našli v bratrstvu Obruče své předchůdce. Znak bratrstva - kruh s kladivem (circulus cum malleo), etymologie názvu „Obruč“ jako ob-ruč, tj. řetěz spojených rukou, konečně i reformní  a lidumilné působení řádu vedlo je k přesvědčení, že tu šlo o starobylou zednářskou lóži, k jejímuž nástupnictví se hlásili. Významný byl i fakt, že bratrstvo, založené r. 1382, vzniklo 70 let po zrušení řádu templářů, kteří byli obecně pokládáni za přímé předchůdce zednářských lóží (Karel Krejčí - Praha legend a skutečnosti / Orbis, Praha 1967, str. 312). Mickiewiczův tajný tribunál zasedal v roce 1393 (skutečný Konrád von Wallenrode spravoval Řád německých rytířů v letech 1391-1393 a zemřel nejspíš na mozkovou příhodu).

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel čtyři a tři