Astronomie (Adam Mickiewicz)

Napsal zblo (») v pondělí 15. 1. v kategorii bezprizorní překlady, přečteno: 174×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinelj-001.jpg

wers 5786[1] (księga VIII / wers 51)[2]
Mrok gęstniał. Tylko w gaju i około rzeczki
W łozach, błyskały wilcze oczy jako świeczki;
A dalej, u ścieśnionych widnokręgu brzegów,
Tu i owdzie ogniska pastuszych noclegów.
5790 (55)
Nareszcie księżyc srebrną pochodnię zaniecił,
Wyszedł z boru i niebo, i ziemię oświecił.
One teraz, z pomroku odkryte w połowie,
Drzemały obok siebie jako małżonkowie
Szczęśliwi: niebo w czyste objęło ramiona
5795 (60)
Ziemi pierś, co księżycem świeci posrebrzona.
---
Soumrak houstl. Jen v háji a mezi vrbami kolem říčky svítily oči vlků jako svíce; a výše, podél stísněného horizontu probleskovaly tu a tam ohně pastýřů, uléhajících k nočnímu odpočinku. Konečně zpoza boru vyšel měsíc a rozžatou stříbrnou pochodní ozářil nebe i zemi. Ze soumraku napůl odhalené, dřímaly teď vedle sebe jako šťastní manželé: nebe zářící paží objalo hruď země, postříbřenou měsícem.
---
Już naprzeciw księżyca gwiazda jedna, druga
Błysnęła; już ich tysiąc, już milijon mruga.
Kastor z bratem Polluksem jaśnieli na czele,
Zwani niegdyś u Sławian Lele i Polele;
5800 (65)
Teraz ich w zodyjaku gminnym znów przechrzczono:
Jeden zowie się Litwą, a drugi Koroną.
---
Na protilehlé straně oblohy zableskla se první hvězda, pak druhá -  a už se jich mihotají tisíce a milióny. Nejvíce mezi všemi zářili Castor s bratrem Polluxem[3], u starých Slovanů nazývaní Lel a Polel. Nyní si je v lidovém zvěrokruhu znovu překřtili: jednomu říkají Litva, druhému Koruna[4].
---
Dalej niebieskiej Wagi dwie szale błyskają:
Na nich Bóg w dniu stworzenia (starzy powiadają)
Ważył z kolei wszystkie planety i ziemię,
5805 (70)
Nim w przepaściach powietrza osadził ich brzemię;
Potem wagi złociste zawiesił na niebie:
Z nich to ludzie wag i szal wzór wzięli dla siebie.
---
O něco dále září dvě misky nebeské Váhy. V den stvoření na nich Bůh (dle mínění autorit) postupně vážil všechny planety i Zemi, než je umístil v bezedném povětří. Zlatoskvoucí váhy pak zavěsil na nebi. To jejich vahadla a misky si vzali  lidé za vzor.
---
Na północ świeci okrąg gwiaździstego Sita,
Przez które Bóg (jak mówią) przesiał ziarnka żyta,
5810 (75)
Kiedy je z nieba zrzucał dla Adama ojca
Wygnanego za grzechy z rozkoszy ogrojca.
---
Na severu svítí okruh hvězdného Síta[5], přes které Bůh (jak se říkává) proséval žitné zrno, když je shazoval z nebe otci Adamovi, za hříchy vyhnanému ze zahrady rozkoše[6].
---
Nieco wyżej Dawida wóz, gotów do jazdy,
Długi dyszel kieruje od polarnej gwiazdy.
Starzy Litwini wiedzą o rydwanie owym,
5815 (80)
Że niesłusznie pospólstwo zwie go Dawidowym:
Gdyż to jest wóz Anielski. Na nim to przed czasy
Jechał Lucyper, Boga gdy wyzwał w zapasy,
Mlecznym gościńcem pędząc cwał w niebieskie progi,
Aż go Michał zbił z wozu, a wóz zrzucił z drogi.
5820 (85)
Teraz, popsuty, między gwiazdami się wala;
Naprawiać go Archanioł Michał nie pozwala.
---
O trochu výš se dlouhou ojí stáčí od Polárky k jízdě připravený Davidův vůz[7]. Staří Litevci[8] vědí, že jej prostý lid nazývá Davidovým nesprávně, protože se jedná o válečný vůz andělský. Před věky se s ním totiž Luciper[9] vypravil proti Bohu poté, co ho vyzval k zápasu.[10] Uháněl tehdy cvalem po Mléčné dráze k nebeské bráně, až Michael Lucipera z vozu srazil a samotný vůz svrhl z cesty. Ten se teď porouchaný válí mezi hvězdami a archanděl Michael nedovolí, aby byl opraven.
---
I to wiadomo także u starych Litwinów,
(A wiadomość tę pono wzięli od rabinów)
Że ów zodyjakowy Smok długi i gruby,
5825 (90)
Który gwiaździste wije po niebie przeguby,
Którego mylnie wężem chrzczą astronomowie,
Jest nie wężem, lecz rybą: Lewiatan się zowie.
Przed czasy mieszkał w morzach, ale po potopie
Zdechł z niedostatku wody; więc na niebios stropie,
5830 (95)
Tak dla osobliwości jako dla pamiątki,
Anieli zawiesili jego martwe szczątki.
Podobnie pleban mirski zawiesił w kościele
Wykopane olbrzymów żebra i piszczele.
---
Kromě toho je starým Litevcům známo (a tuhle vědomost patrně převzali od rabínů), že onen dlouhý a tlustý Drak zvěrokruhu[11], který se svíjí na hvězdném nebi a jemuž astronomové mylně říkají Had, není hadem, ale rybou: Nazývá se Leviatan[12]. Před věky sídlil v mořích, ale po potopě bez vody uhynul. A tak andělé zavěsili jeho ostatky na nebeskou klenbu coby zvláštnost na památku. Podobně mirský farář[13] zavěsil do kostela vykopané hnáty a žebra obrů[14].
---
Takie gwiazd historyje, które z książek zbadał
5835 (100)
Albo słyszał z podania, Wojski opowiadał.
Chociaż wieczorem słaby miał wzrok Wojski stary
I nie mógł w niebie dojrzeć nic przez okulary,
Lecz na pamięć znał imię i kształt każdej gwiazdy:
Wskazywał palcem miejsca i drogę ich jazdy.
---
Takovéto příběhy o hvězdách, vyčtené z knih nebo z vyprávění odposlechnuté, vykládal starý vojský, přestože už měl slabý zrak a večer přes brýle na nebi nic neviděl. Znal však názvy hvězd a jejich útvary zpaměti: prstem ukazoval jejich místa i dráhy.
---
5840 (105)
Dziś mało go słuchano, nie zważano wcale
Na Sito, ni na Smoka, ani też na Szale.
Dziś oczy i myśl wszystkich pociąga do siebie
Nowy gość dostrzeżony niedawno na niebie:
Był to kometa pierwszej wielkości i mocy.
5845 (110)
Zjawił się na zachodzie, leciał ku północy;
Krwawym okiem z ukosa na rydwan spoziera,
Jakby chciał zająć puste miejsce Lucypera,
Warkocz długi w tył rzucił i część nieba trzecią
Obwinął nim, gwiazd krocie zagarnął jak siecią
5850 (115)
I ciągnie je za sobą, a sam wyżej głową
Mierzy, na północ, prosto w gwiazdę biegunową.
---
Jenže dnes mu naslouchali jen málo a Síto, Drak nebo misky Vah je nezajímaly vůbec. Dnes zrak i mysl všech poutal nový návštěvník, zpozorovaný na nebi teprve nedávno: byla to zářící kometa první velikosti[15]. Objevila se na západě a letěla k severu. Krvavým okem nenávistně shlíží na Vůz, jako by chtěla zaujmout Luciperovo uvolněné místo. Dozadu odhozeným dlouhým ohonem ovinula třetinu nebe a tisíce hvězd jím ulovila jak sítí. Táhne je za sebou, sama však míří hlavou výše na sever, přímo k polární hvězdě.
---
Z niewymownym przeczuciem cały lud litewski
Poglądał każdej nocy na ten cud niebieski,
Biorąc złą wróżbę z niego, tudzież z innych znaków:
5855 (120)
Bo zbyt często słyszano krzyk złowieszczych ptaków,
Które na pustych polach gromadząc się w kupy,
Ostrzyły dzioby, jakby czekając na trupy;
Zbyt często postrzegano, że psy ziemię ryły
I jak gdyby śmierć wietrząc, przeraźliwie wyły:
5860 (125)
Co wróży głód lub wojnę; a strażnicy boru
Widzieli, jak przez cmentarz szła dziewica moru,
Która wznosi się czołem nad najwyższe drzewa,
A w lewym ręku chustką skrwawioną powiewa.
---
V nevýslovné úzkosti vzhlížel veškerý litevský lid noc co noc k tomu nebeskému jevu. Viděl v něm předpověď zlého i kvůli dalším znamením: Až příliš často bylo slyšet křik zlověstného ptactva, shromažďujícího se v hejnech po polích, které si brousilo zobáky, jako by se chystalo hodovat na mrtvolách. Psi až příliš často ryli v zemi a vyli tak strašně, jako kdyby větřili smrt, což zvěstuje hlad nebo válku. Kromě toho strážci lesa viděli, jak hřbitovem kráčela morová děva, která se jinak vznáší  nad vrcholky stromů a levou rukou mává zkrvaveným šátkem.[16]
---
Różne stąd wnioski tworzył stojący przy płocie
5865 (130)
Ciwun, co przyszedł zdawać sprawę o robocie,
I pisarz prowentowy w szeptach z Ekonomem.
---
Z takových řečí vyvozoval různé závěry u plotu stojící úředník[17], jenž přinášel hlášení o průběhu prací, a také důchodní písař, který si něco šeptal se správcem.
---
Lecz Podkomorzy siedział na przyzbie przed domem.
Przerwał rozmowę gości; znać, że głos zabiera:
Błysnęła przy księżycu wielka tabakiera
5870 (135)
(Cała z szczerego złota, z brylantów oprawa,
We środku, za szkłem, portret króla Stanisława);
Zadzwonił w nią palcami, zażył i rzekł: „Panie
Tadeuszu, waścine o gwiazdach gadanie
Jest tylko echem tego, co słyszałeś w szkole.
5875 (140)
Ja o cudzie, prostaków poradzić się wolę.
I ja astronomii słuchałem dwa lata
W Wilnie, gdzie Puzynina, mądra i bogata
Pani, oddała dochód z wioski dwiestu chłopów
Na zakupienie różnych szkieł i teleskopów.
5880 (145)
Ksiądz Poczobut, człek sławny, był obserwatorem
I całej Akademii naonczas Rektorem;
Przecież w końcu katedrę i teleskop rzucił,
Do klasztoru, do cichej celi swej powrócił
I tam umarł przykładnie. Znam się też z Śniadeckim,
5885 (150)
Który jest mądrym bardzo człekiem, chociaż świeckim.
Owóż astronomowie planetę, kometę,
Uważają tak jako mieszczanie karetę;
Wiedzą, czyli zajeżdża przed króla stolicę,
Czyli z rogatek miejskich rusza za granicę;
5890 (155)
Lecz kto w niej jechał? po co? co z królem rozmawiał?
Czy król posła z pokojem czy z wojną wyprawiał?
O to ani pytają. Pomnę za mych czasów,
Gdy Branecki karetą swą ruszył do Jassów
I za tą niepoczciwą pociągnął karetą
5895 (160)
Ogon Targowiczanów, jak za tą kometą;
Lud prosty, choć w publiczne nie mieszał się rady,
Zgadnął zaraz, że ogon ów jest wróżbą zdrady.
Słychać, że lud dał imię miotły tej komecie
I powiada, że ona milijon wymiecie“.
---
Ale podkomoří, který seděl na kamenné lavici před domem, přerušil rozhovor hostů. Na znamení, že hodlá promluvit, blýskl v měsíčním svitu velkou tabatěrkou (byla z ryzího zlata a vykládaná brilianty, s portrétem krále Stanislava[18] pod sklíčkem uprostřed). Zaskřípal v ní prsty, šňupl si a řekl: „Ty vaše[19] moudrosti o hvězdách, pane Tadeáši, zavánějí školou. Když jde o zázraky, dávám přednost mínění prostých lidí. [20] Také jsem ve Vilně chodil dva roky na výklady astronomie. Moudrá a bohatá paní Puzynina[21] tam věnovala příjmy ze vsi se dvěma sty rolníky na nákup rozličných skel a teleskopů. Sám rektor Akademie, slavný kněz Poczobut[22], konal tamější hvězdářská pozorování. A přece nakonec katedru i teleskop opustil a vrátil se do tiché klášterní cely, kde pak příkladně zemřel. Znám se také se Śniadeckým[23], velmi moudrým, ačkoli světským člověkem. Tihle astronomové pozorují planetu nebo kometu jako měšťáci kočár. Mohou vidět, že vůz zastavil před sídlem krále a že z městských bran zamířil kamsi za hranice, co však vědí o tom, kdo v něm jel a proč, nebo o čem s králem hovořil? Byl to královský  posel míru, nebo jeho válečný vyslanec? Ani se na to neptají. Vzpomínám si, že když Branicki[24] svého času vyrazil do Jassů[25] a za jeho zpropadeným kočárem se táhl ocas targowických zrádců[26] jak ohon komety, prostý lid (ačkoli se nemíchal do veřejných záležitostí) hned uhodl, co z toho vzejde. Lidé prý o kometě říkají, že je to metla, která ze světa vymete milión obětí.“
---
5900 (165)
A na to rzekł z ukłonem Wojski: „Prawda, Jaśnie
Wielmożny Podkomorzy: przypominam właśnie,
Co mnie mówiono niegdyś małemu dziecięciu,
Pamiętam, choć nie miałem wówczas lat dziesięciu,
Kiedy widziałem w domu naszym nieboszczyka
5905 (170)
Sapiehę, pancernego znaku porucznika,
Co potem był nadwornym marszałkiem królewskim,
Na koniec umarł wielkim kanclerzem litewskim,
Miawszy lat sto i dziesięć. Ten, za króla Jana
Trzeciego, był pod Wiedniem w chorągwi hetmana
5910 (175)
Jabłonowskiego. Owóż, ów kanclerz powiadał,
Że właśnie kiedy na koń król Jan Trzeci siadał,
Gdy nuncyjusz papieski żegnał go na drogę,
A poseł austryjacki całował mu nogę,
Podając strzemię (poseł zwał się Wilczek hrabia),
5915 (180)
Król krzyknął: »Patrzcie, co się na niebie wyrabia!«
Spojrzą, alić nad głowy suwał się kometa
Drogą, jaką ciągnęły wojska Mahometa,
Z wschodu na zachód. Potem i ksiądz Bartochowski,
Składając panegiryk na tryumf krakowski,
5920 (185)
Pod godłem Orientis Fulmen, prawił wiele
O tym komecie. Także czytam o nim w dziele
Pod tytułem Janina, gdzie jest opisana
Cała wyprawa króla nieboszczyka Jana
I wyryta chorągiew wielka Mahometa,
wers 5925 (księga VIII / wers 190)
I ów, taki jak dziś go widzimy, kometa“.
---
Na to s úklonou odpověděl vojský: „Pravda, vážený pane[27] podkomoří. Právě jsem si vzpomněl, co mi říkali kdysi za mého dětství (pamatuji si to, přestože mi tehdy nebylo ještě ani deset let), když jsem u nás doma viděl nebožtíka Sapiehu[28], poručíka těžké jízdy a pozdějšího maršálka u královského dvora, který nakonec zemřel jako litevský nejvyšší kancléř ve sto deseti letech. Ten byl za krále Jana Třetího u Vídně v korouhvi hejtmana Jabłonowského.[29] Tak tedy ten kancléř vyprávěl, že právě tehdy, když král Jan Třetí sedal na koně, zatímco mu papežský nuncius žehnal a rakouský vyslanec při podávání třmene líbal nohu (ten vyslanec se jmenoval hrabě Wilczek[30]), tak právě tehdy král zvolal: »Podívejte, co se děje na nebi!« Pohlédnou vzhůru a vidí kometu, jak se sune z východu na západ, stejným směrem jako muslimská vojska. Potom i kněz Bartochowski, když skládal chvalozpěv na krakovský triumf pod názvem Fulmen Orientis[31], mnoho o té kometě napsal. Čtu o ní také v díle nazvaném Janina[32], kde se popisuje celá výprava nebožtíka krále Jana a kde se nachází rytina velké Mohamedovy korouhve[33] s vyobrazením komety, zrovna takové, jakou vidíme dnes.
---
„Amen,“ rzekł na to Sędzia, „ja wróżbę waszeci
Przyjmuję, oby z gwiazdą zjawił się Jan Trzeci!
Jest na zachodzie wielki dziś bohater; może
Kometa go przywiedzie do nas, co daj Boże!“
---
„Amen,“ řekl na to soudce. „Přijímám vaše svědectví: Kéž by se s tou hvězdou zjevil Jan Třetí! Je dnes na západě veliký hrdina[34] - snad nám ho kometa přivede. Aby Bůh dal!“ (překlad prózou by18114č)
---
[1] číslování veršů (řádků) dle internetového zdroje wolnelektury.pl
[2] číslování (kniha VIII, verš 51 an) dle Adam Mickiewicz - Pan Tadeusz (Czytelnik, Warszawa 1984, str. 212-217)
[3] Kastor z bratem Polluksem / Castor s bratrem Polluxem - Blíženci patří mezi souhvězdí zvěrokruhu (stejně jako Váhy).
[4] jeden zowie się Litwą, a drugi Koroną/ jednomu říkají Litva, druhému Koruna - Před dělením Polska na konci 18. století tvořily hlavní územní celky polsko-litevského soustátí Litva a tzv. Koruna (polská území, sahající od Poznaňska na západě až za Dněpr na východě). V době Pana Tadeáše šlo už jen o bolestnou vzpomínku na „lepší časy“.
[5] okrąg gwiaździstego Sita / okruh hvězdného Síta - patrně oblouk souhvězdí Severní koruny
[6] z nieba zrzucał dla Adama ojca / shazoval z nebe otci Adamovi - k tomu Adam Mickiewicz - Dziady (GREG, Kraków 2014, w. 330-349, str. 108-109) / překlad pod názvem Carské hospodářství by151130č / námět příslušné bajky: Antoni Gorecki (1787 - 1861)
[7] Wóz Dawida - konstelacja zwana u astronomów: Ursa major (AM) / Davidův vůz - souhvězdí, které astronomové nazývají Ursa major / Velká medvědice, tj. Velký vůz
[8] Litwini / Litevci - označení nutno vnímat teritoriálně, nikoli etnicky (spíš ve smyslu „Litvané“, obyvatelé bývalého velkoknížectví bez ohledu na národnost)
[9] Lucyper / Luciper (správně Lucifer, tj. Světlonoš) - zde biblický tzv. padlý anděl (ďábel, satan); původně starobylý název planety Venuše (Jitřenky)
[10] Boga gdy wyzwał w zapasy / proti Bohu poté, co ho vyzval k zápasu - téma se objevuje i v proslulé Velké improvizaci téhož básníka: Adam Mickiewicz - Dziady III (GREG, Kaków 2014, str. 87 až 230) / překlad prózou pod názvem Dědy III (scéna druhá) by16121č
[11] zodyjakowy Smok / Drak zvěrokruhu - souhvězdí Draka ani Hada (na rozdíl od Ryb) nepatří do zvěrokruhu
[12] Lewiatan się zowie / nazývá se Leviatan - Tajemný biblický drak nebo mořská obluda, ohrožující svět (např. Ž 74,14 nebo Iz 27,1). Křesťany někdy považován za symbol Antikrista (Zj 20,1-8).
[13] pleban mirski / mirský farář - není mi jasné, zda jde o působiště, nebo snad o příjmení onoho faráře (jeden zdroj uvádí pleban mirski, druhý pleban Mirski)
[14] wykopane olbrzymów żebra i piszczele - było zwyczajem zawieszać przy kościołach znajdowane zabytki kości kopalnych, które lud uważa za kości olbrzymów (AM) / vykopané hnáty a žebra obrů - bývalo zvykem zavěšovat u kostelů nacházené fosilie, lidem považované za kosti obrů
[15] był to kometa pierwszej wielkości i mocy - pamiętny kometa roku 1811 (AM) / byla to zářící kometa první velikosti  - památná kometa roku 1811 / velká kometa C/1811 F1 o průměru jádra 30-40 km s dobou oběhu kolem Slunce 3096 let a se sklonem oběžné dráhy k ekliptice téměř 107° / (citát) ... V Paříži napsal svoje největší dílo - Pana Tadeáše. A tady se na chvilku zdržíme, protože to je pořádná porce: deset tisíc veršů! Myslíte si, že celá ta fabule je plodem Adamovy představivosti? Nic takového! V Panu Tadeášovi je spousta odkazů na jeho osobní zážitky, a kdyby jich nebylo, vypadala by tahle kniha úplně jinak, a nebo by nebyla vůbec. Příklady? S divokou radostí! Vrah jednoho z Adamových strýců se jmenoval Saplica nebo Soplica - těžko říci. Jisté je to, že Mickiewiczovi s ním měli dlouhatááánský soudní spor a přestože byl odsouzen za vraždu, beztrestně se producíroval na svobodě, vyhrožoval mstou a po dlouhá léta byl Mickiewiczovic noční můrou. Nemusím snad připomínat, že právě osudy rozhádané rodiny Sopliců popsal Adam v Panu Tadeášovi. Příkladů je víc. Ve slavné invokaci je jistý fragment, který se pravděpodobně vztahuje k Adamovu dětství. Poslouchejte: Svatá Panno, co Jasnou bráníš Čenstochovou / a v Ostré záříš Bráně! Ty, jež hradní tvrz / novohradskou chráníš s jejím věrným lidem! / Jako mně jsi v dětství vrátila zázrakem zdraví, / (když plačící matkou pod tvou ochranu / obětován, otevřel jsem oči,  zastřené smrtí... O co se jedná? Říká se, že Adam měl jako dítě notnou smůlu. Například se jednou málem utopil v řece. Ale slova, která jste před chvíli slyšeli, se pravděpodobně týkají jiné události z jeho života. Má se za to, že když byl Adam malý, vypadl z okna přímo na hlavu a ztratil vědomí. Zoufalá matka tehdy poprosila Matku Boží, aby vzala syna pod svou ochranu a ten za pár chvil otevřel oči. Ale to ještě není konec s pronikáním tkaniva Mickiewiczova života do jeho díla. V největší jeho práci přelétá nad Soplicowem kometa, což bylo uznáno za zlé znamení. Podobná situace nastala v roce 1811, kdy nad Nowogródkem, kde Mickiewiczovi bydleli, také přeletěla kometa a také to bylo uznáno za něco zneklidňujícího ... a měli pravdu: za několik měsíců zemřel otec našeho hrdiny (Wojciech Drewniak - Romantický kozák Adam Mickiewicz in Historie bez cenzury na internetu / překlad by15122č) ...
[16] dziewica moru / morová děva - (citát) V jedné vsi na Litvě se zjevila morová děva. Dle obyčeje rozsévala po domech smrt tím, že dveřmi nebo oknem vsunula dovnitř ruku a mávala červeným šátkem. Obyvatelé se pro jistotu zavírali, hlad a další potřeby je však brzy přiměly zanedbat opatrnost, takže všichni očekávali smrt. Jistý šlechtic, nejspíš dostatečně opatřený potravinami, takže mohl v tomto podivném obležení vydržet nejdéle, přece se rozhodl obětovat pro dobro bližních: uchopil šavli zikmundovku se jmény Ježíš a Maria a takto ozbrojen otevřel okno. Jedním rázem pak uťal strašidlu ruku a šátek ukořistil. Zemřel sice, a celá jeho rodina vymřela také, ale od té doby se morové povětří už nikdy do vsi nevrátilo. Onen šátek měl být přechováván v kostele jakéhosi městečka. Vypráví se také, že vzdušná bytost v podobě ženy, oděné do bílých šatů, objížděla na vysokém dvoukolovém voze po celém venkově. A když stanula před některým domem, ukázala na něj a zeptala se: „Co děláte?“ Pokud odpověděli: „Neděláme nic, jen Boha chválíme,“ dodala ponurým hlasem: „Chvalte ho navěky!“ Takový dům neovládla. Když naopak někam přibyla večer a na otázku: „Spíte?“ dostala odpověď: „Spíme,“ tehdy řekla: „Spěte navěky!“ A obyvatelé toho domu vymřeli (Lucjan Hipolit Siemieński / 1807-1877 - Morová děva in Polské, ruské a litevské tradice a legendy / pl. wikisource.org / překlad by171223č).
[17] ciwun / úředník - Nerad bych se zamotal do složitostí tehdejších litevských reálií: ciwun (lat. tivunus) měl za starých časů zastávat dost vysoký zemský úřad, ale zde to tak nevypadá. Podobně ztrácela původní obsah i význam rozvětvená titulatura místní šlechty, nabývající často charakter formální zdvořilosti. AM k tomu na různých místech uvádí (volně přeloženo): Vojský (tribunus) kdysi býval z úřadu ochráncem žen a dětí v případě všeobecné mobilizace, ale už ode dávna jde o úřad pouze titulární, bez povinností. Stalo se na Litvě zvykem oslovovat vážené osoby libovolnými starobylými tituly, které jim častým užíváním zůstanou (...) Nejdříve se tak děje jen ústně nebo v korespondenci, později dokonce v úředních dokumentech. Ruská vláda podobným praktikám brání a snaží se je zesměšnit. Místo toho zavádí tituly podle vlastní hierarchie, avšak Litevci k nim až dosud chovají velký odpor (Pan Tadeusz 1984, str. 360). Podkomoří (princeps nobilitatis), kdysi významný a důležitý úředník, stal se pod ruskou vládou už jen titulárním. Někdy ještě rozsuzoval hraniční spory, ale nakonec ztratil i tuto část své jurisdikce. Nyní občas zastupuje maršálka (zde nejspíš reprezentant zemské šlechty) a jmenuje komisaře, tj. okresní zeměměřiče (tamtéž, str. 361). / Na rozdíl od Mickiewicze používám u těchto „jmen“ malá počáteční písmena.
[18] portret króla Stanisława / s portrétem krále Stanislava - Stanisław Antoni Poniatowski (1732-1798), poslední král Polsko-litevské unie (vládl jako Stanislav II. August v letech 1764-1795). Kontroverzní osobnost polských dějin.
[19] waścine / vaše - nejde o vykání v českém pojetí: waścin (waszecin) znamená náležející vaší milosti (týká se šlechty) a je zpravidla spojeno s tykáním (užívání různých forem tykání, vykání a onikání se i v současné polštině liší od češtiny natolik, že s výstižným překladem bývají potíže)
[20] prostaków poradzić się wolę / dávám přednost mínění prostých lidí - O smyslu věty rozhoduje interpunkce (v tomto případě čárkou vyznačená přerývka, caesura). Pan Tadeusz 1984 (str. 215) ponechává před slovem prostaków Mickiewiczovu přerývku, čímž se ohledně zázraků upřednostňuje mínění prostých lidí. Opačná varianta (s přerývkou až za slovem prostaków) by mohla znít: O zázracích prostých lidí se spíš poradím. V nových edicích (wolnelektury.pl) se přerývky obvykle nevyznačují (k tomu Konrad Górski - Nota edytorska in Pan Tadeusz 1984, str. 391-394).
[21] Puzynina, mądra i bogata pani / moudrá a bohatá paní Puzynina - Elżbieta Magdalena Puzynina z Ogińskich (zemřela 1767) přes majetkové spory finančně podporovala církevní a vědecké instituce. Krátce před smrtí se přičinila o zřízení akademické hvězdářské observatoře ve Vilně (Vilnius) ohromnou sumou, za níž byly v Anglii zakoupeny potřebné astronomické přístroje (o astronomii se sama zajímala).
[22] ksiądz Poczobut - eksjezuita, sławny astronom, wydał dzieło o zodiaku w Denderach, i obserwacjami swymi pomógł Lalandowi do obrachowania biegów księżyca. Ob. Żywot przez Jana Śniadeckiego (AM). / kněz Poczobut - bývalý jezuita, slavný astronom, vydal dílo o zvěrokruhu z Dendery a svými pozorováními pomohl Lalandovi při výpočtech pohybu Měsíce. Viz jeho životopis, sepsaný Janem Śniadeckým / Marcin Odlanicki Poczobut (1728-1810) byl polský matematik, astronom a básník, od roku 1788 rektor vilenské univerzity a reformátor litevského školství. Lalandovi poskytnuté výsledky pozorování se týkaly planety Merkur. / Dendera je egyptská obec, v jejímž starověkém chrámu se uchovalo snad nejstarší známé schéma zvěrokruhu. / Jérôme Lalande (1732-1807) byl francouzský astronom a spisovatel.
[23] znam się też z Śniadeckim / znám se také se Śniadeckým - Jan Śniadecki (1756-1830) byl polský astronom, matematik, filosof a geograf.
[24] Branecki / Branicki - Franciszek Ksawery Branicki (asi 1730-1819) byl významný polský vojenský pohlavár a organizátor „targowické zrady“ (na podzim 1794 „popraven“ in effigie: z důvodu nedosažitelnosti byl „oběšen“ jeho portrét).
[25] ruszył do Jassów / vyrazil do Jassů - moldavské Jassy byly hlavním stanem ruské armády; tamější rusko-turecký mír z 9. ledna 1792 umožnil carevně Kateřině II. ozbrojenou ingerenci do polských záležitostí s cílem zvrátit (za podpory polských magnátů) předpokládané následky ústavy z 3. května 1791
[26] ogon Targowiczanów / ocas targowických zrádců - Targovická konference z poloviny května 1792 završila kolaboraci polských magnátů s ruskou carevnou Kateřinou II. za účelem zachovat si mocenská a hospodářská privilegia, ohrožená ústavou z 3. května 1791. V důsledku válečných neúspěchů přešel v roce 1793 na jejich stranu i poslední polský král Stanisław August Poniatowski, což vedlo ke druhému dělení Polska. Většina „targowických zrádců“ byla popravena za kościuszkovského povstání v roce 1794.
[27] Jaśnie Wielmożny / vážený pane - v duchu poznámek výše jsem si dovolil nezápasit se složitou zdvořilostí tehdejší polsko-litevské šlechty
[28] kiedy widziałem w domu naszym nieboszczyka Sapiehę / když jsem u nás doma viděl (?) nebožtíka Sapiehu - Nemám ponětí, kdo by to mohl být: Mickiewiczovy „parametry“ nesplňuje podle dostupných informací žádný Sapieha ani litevský nejvyšší kancléř (mezi nimi byli tři Sapiehové, žádný však nepřichází v úvahu). Nikde také nevidím nikoho, kdo by se dožil tak požehnaného věku.
[29] za króla Jana Trzeciego był pod Wiedniem w chorągwi hetmana Jabłonowskiego / byl za krále Jana Třetího u Vídně v korouhvi hejtmana Jabłonowského - Polský král Jan III. Sobieski (1629-1696) se roku 1683 proslavil vítězným tažením spojeneckých vojsk na pomoc Turky obležené Vídni. / Stanisław Jan Jabłonowski (1634-1702) zastával některé významné úřady a vyznamenal se v řadě válečných akcí, mj. vedl do boje obávané polské husary v bitvě u Chotyně (1673). U Vídně 1683 velel jako nejvyšší korunní hejtman pravému křídlu spojeneckých vojsk.
[30] poseł zwał się Wilczek hrabia / ten vyslanec se jmenoval hrabě Wilczek - v úvahu by mohl přicházet rakouský diplomat v Polsku Heinrich von Wilczek (1665-1735), což historikové zpochybňují s ohledem na jeho věk (v roce 1683 by mu bylo pouhých 18 let)
[31] ksiądz Bartochowski, składając panegiryk na tryumf krakowski, pod godłem Orientis Fulmen / kněz Bartochowski, když skládal chvalozpěv na krakovský triumf pod názvem Fulmen Orientis - Fulmen Orientis Iohannes III rex Poloniarum ter maximus (Hrom východu Jan III., trojnásobně veliký král polský) sepsal jezuita Wojciech Bartochowski (1648-1708). Krakovským triumfem míněn slavný návrat krále z vídeňského tažení.
[32] w dziele pod tytułem Janina / v díle nazvaném Janina - V roce 1739 vydaný chvalozpěv na válečné úspěchy krále Jana III. s celkově složitým názvem (zde jen první slovo) napsal polský kupec, dvořan a mecenáš Jakub Kazimierz Rubinkowski (1668-1749).
[33] wyryta chorągiew wielka Mahometa / rytina velké Mohamedovy korouhve - V roce 1683 u Vídně ukořistěnou domnělou (nikoli skutečnou) Mohamedovu nebo také Prorokovu korouhev věnoval Jan III. Sobieski  papeži, který ji údajně nechal zavěsit v lateránské bazilice sv. Jana. Její další osudy jsou nejasné.
[34] jest na zachodzie wielki dziś bohater / je dnes na západě veliký hrdina - Tehdejší polské elity spoléhaly na francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta (1769-1821), míněn však může být generál Jan Henryk Dąbrowski (1755-1818), jehož jméno zaznívá v textu polské národní hymny (překlad vysvětlivek autora a dodatečné poznámky by18114č).

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvanáct a jedna