Husovy poslední měsíce XIII (epilog)

Napsal zblo (») v úterý 27. 2. 2018 v kategorii Hus, přečteno: 597×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinehus.jpg

Nezdá se, že by tehdejší svět vnímal Husovu exekuci jako dějinný mezník.
O posledních událostech v Kostnici referoval biskup Jan (později nazývaný Železný) v listech z 11. července, adresovaných českému králi Václavovi a pražskému arcibiskupu Konrádovi.
Dva týdny po Husově smrti přednesl Gerson zásadní projev, v němž shrnul dosavadní práci sněmu a vytyčil jeho další směrování. Stalo se tak při příležitosti odjezdu krále Zikmunda do Narbonne s úmyslem přimět aragonského panovníka, aby opustil svého vzdoropapeže a podpořil koncil. Ačkoliv Zikmund krátce předtím slíbil přispět ke zprostředkování míru ve vleklém konfliktu mezi Anglií a Francií, vylodilo se v Calais během srpna anglické vojsko.
Zatímco byl Jan (Železný) 31. 8. 1415 pověřen provedením koncilních dekretů v Čechách, rokovali zkraje září v Betlémské kapli Husovi příznivci z řad českých a moravských stavů o obsahu kolektivní odpovědi církevnímu sněmu. Třiadvacet příslušníků vysoké a střední moravské šlechty zpečetilo list připravený Jesenicem souběžně s protestem 452 českých pánů (včele s nejvyšším purkrabím Čeňkem z Vartemberka). Krátce na to byl ustaven spolek českého panstva na obranu víry v Čechách a na Moravě. Konzistoř provokativně vyhlásila zákaz podávání z kalicha laikům, a pražská univerzita vystavila osvědčení o ctnostném a bezúhonném životě i působení Jana Husa...
Jeroným Pražský přečetl 11. září 1415 před koncilní kongregací národů opatrné vlastnoruční prohlášení, kterým se zřekl koncilem odsouzených viklefských a husovských článků. Hned na druhý den psal ve stejném duchu moravskému hejtmanu Lackovi z Kravař, králi Václavovi, královně Žofii, pražské univerzitě, Čeňku z Vartemberka, Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad a dalším přívržencům viklefsko-husovských reforem. Učinil tak v souladu se slibem církevnímu shromáždění bezpochyby pod tlakem tvrdého žalářování a v marné naději, že by snad mohl ujít osudu svého předchůdce...
---
Krátce po zveřejnění předchozí kapitoly tohoto pojednání (6. 7. 2017) jsem v rádiu zaslechl Zdeňka Mahlera, jak říká cosi v tom smyslu, že se husitům vyčítá obrazoborectví (což interpretuji jako vášnivé a systematické ničení zbytných statků, v současnosti nazývaných kulturním dědictvím), že však se nám ze středověku (a to je podle něj „zajímavé“) nezachovalo o nic méně než kdekoliv jinde. Asi tomu mám rozumět tak, že buď husitské řádění nebylo až tak zlé (jak katoličtí reakcionáři ještě tu a tam tvrdí), nebo že jinde musela obdobně řádit nějaká srovnatelná verbež, pročež husitům nemá nikdo co vyčítat. Vzpomněl jsem při tom na sochy, které před nějakým časem odpálil afghánský Tálibán a na nedávnou likvidaci antických památek islamisty na Blízkém východě. Nevím, nakolik to jednou bude možné bagatelizovat mahlerovským stylem (asi záleží na formě toho kterého „národního obrození“), ale myslím v této souvislosti na něco jiného: Dnešní západní vnímání islamistů se nejspíš dost podobá dávnému evropskému vnímání husitů. Svou podstatou příbuzné mohou být i příčiny a pohnutky aktérů všech zúčastněných stran.
Na „mahlerovském“ komentování Husova výročí mi tak nejvíc vadí právě ono věcně vadné (a nezřídka ideologicky podmíněné) směšování: Mám za to, že bychom měli rozlišovat Husa a husitství, téma husovské a téma husitské. Lze to demonstrovat na konkrétním příkladu. Ačkoliv se mi dostalo vysvětlení odkazem na utrakvisty, přece mi přídomek „husitská“ v názvu Církve československé připadá zavádějící: od spravedlivě rozhořčeného Husa jsme prostřednictvím nevyhnutných asociací směrováni k plundrujícím vojskům táboritským resp. sirotčím, v nichž se tolik Čechů nekriticky zhlíží (možná tím kompenzují nějaké mindráky). Ovšem i v tomto ohledu padá „vina“ (jak jinak?) na hlavy katolíků: Husovo jméno se ve svém přeneseném středověkém významu stalo synonymem hereze, tedy aktu odpadnutí od pravé víry, vyřazujícího jeho stoupence ze středověké křesťanské společnosti. Ještě ve 30. letech 15. století pokládali vedoucí představitelé husitských pražanů, táborů a sirotků užití názvu „hussitae“ v souvislosti s nimi ze strany představitelů církevní instituce za urážlivé, protože své označení za heretiky odmítali (Seznámení s Mistrem Janem, str. 77). Tenhle „urážlivý název“ nejspíš pramenil z potřeby dokazovat sobě i jiným, že poprava konkrétních osob byla oprávněná: Také při vyšetřování kacířů v příštích létech jsou položeny otázky, zda vyslýchaný věří, že rozsudky nad Wyclifem, Husem a Jeronymem byly vyneseny řádně a spravedlivě a mají být od každého katolíka za takové považovány. Proslulá bula Inter cunctas z 22. února 1418 dovršila toto pojetí a v jejím duchu musí být odsouzení Husa a Jeronyma pokládáno za správné a spravedlivé (Husův proces, str. 201 / by18227č).

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvanáct a jedna