Jan Hus dnešku?

Napsal zblo (») ve středu 6. 7. 2016 v kategorii Hus, přečteno: 1464×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinehus.jpg

Už jsem si myslel, že mám ke kulatému výročí Husovy smrti „vyděláno“, když jsem tu a tam narazil na několik (... jak to jen nazvat, abych nemusel napsat „pitomostí“? ... no, řekněme třeba) nepříliš nápaditých stereotypů.
Jestliže pohlédnu „z okna“ na prázdninový český národ (jak griluje a chlemtá pivo, za „duchaplného“ hulákání či výskotu skáče do bazénů, esemeskuje, čumí na fotbal nebo pro zábavu vytváří hluk a smrad zbytečným ježděním sem a tam), nenapadá mě nic, čím by Hus mohl oslovit naši dobu. Najdou se však tací (vždycky se někdo k čemukoliv najde), kteří i po šesti stoletích dovedou odhalit „Husův odkaz“ postmoderní zpovykané společnosti.|1|
Nechci to příliš rozmazávat (sám také za moc nestojím) a tak jen krátce k jedné „hovadině do nebe volající“.
Obecně oblíbená představa, že se Hus svého času ušlechtile vymezoval vůči „mocným tohoto světa“ (čímž se zkratkovitě myslí církev ... jako by jiných mocných nebylo) svědčí o žalostné (a žalostně rozšířené) neznalosti husovských reálií.
Za to, že vyrostl do velikosti vlivné a nepřehlédnutelné osobnosti, vděčil pravému opaku. Totiž tomu, že se proti vcelku bezbranné místní církvi (zkažené asi tak stejně jako celá společnost) spojil se „světskou mocí“, jejíž zájmy byly zrovna tak zištné a sobecké jako kdykoliv jindy a kdekoliv jinde a která svými manýrami neměla církvi co vyčítat.
Byl to především král Václav, který nad Husem velmi dlouho držel ochrannou ruku, a to nikoli z kdo ví jaké lásky či sympatií, ale z prachsprostého pragmatismu. Definitivně se rozkmotřili až za tzv. odpustkových bouří (1412), kdy Husovi situace (jím samým výrazně podnícená) přerostla přes hlavu. Ono to už tak bývá, že mezi prvními uvěří manipulacím sami manipulátoři. Když pak o sobě mají (ještě ke všemu) vysoké mínění (jsou tzv. „charakterní“), nic je nemůže zachránit. Jakmile Hus ztratil královský patronát, šlo to s ním nezadržitelně s kopce.
Docela „mimo mísu“ jsou představy moudrého a ušlechtilého „hlasatele pravdy“ vhod i nevhod. Dokud se mu dařilo, uměl být nejen jízlivý a hnusně sebevědomý, ale také nebezpečný. Dopouštěl se chyb, omylů, ale i nespravedlností. Mám dojem, že se tu a tam neubránil ani nějakému tomu (v očích postižených odpornému) triumfalismu. Protože si tím v dobách úspěchů stačil nadělat spoustu nepřátel (někdy i z bývalých přátel), našlo se dost těch, kteří mu to při první vhodné příležitosti dali „pěkně sežrat“ (další si přes něj vyřizovali účty s králem a „nevděčnou českou zemí“).
Právě v tom, že se výhodně spřáhl s konkrétními „mocnými tohoto světa“ nutno hledat vysvětlení, proč měl tolik následovníků (za života i po smrti) v řadách nižší šlechty. Bylo totiž i jeho zásluhou, že se obohatila (často na úkor církve) a že dosáhla vlivného postavení (na úkor vysoké šlechty, tíhnoucí proto ke „katolicismu“).
Nepočítáme-li sociálními nepravostmi deprivovanou „chátru“ (s prominutím: tenkrát bych k ní asi patřil) a tzv. „kněžský proletariát“ (bez příjmů z duchovenské činnosti), nutno hledat Husovy stoupence právě mezi měšťanskými a šlechtickými zbohatlíky, kteří měli plnou hlavu i hubu „nových pořádků“, protože jim mimořádně vyhovovaly (teprve až to by mohlo sloužit nějakému tomu trefnému srovnávání s dneškem).
To všechno ovšem neznamená, že „staré pořádky“ byly skvělé. O řadu změn k lepšímu usilovala sama církev, jmenovitě třeba arcibiskup Jenštejn, kterého král politicky zlikvidoval (ještě před tím fyzicky odstranil jeho generálního vikáře). Ve skutečnosti si však nikdo moc rady nevěděl, včetně Husa, který ze zoufalství sázel na neuskutečnitelnou mravní obrodu církve prostřednictvím nemravné „světské moci“. V tomto duchu se zasloužil o politickou (a svým způsobem i fyzickou) likvidaci dalšího arcibiskupa (Zbyňka z Házmburka), který také nebyl až takový lotr, jak se říkává.
Nejsem proti Husovi nikterak zaujatý (naopak mě lecčím oslovuje), ale odmítám kvůli němu špinit jiné jen proto, že shodou nejrůznějších okolností stanuli na opačné straně pomyslné barikády. Tu i tam byli lidé dobří a zlí, lidé s dobrými i špatnými úmysly, lidé moudří a vzdělaní, ale také vzdělaní i nevzdělaní hlupáci. Nezřídka se leccos z toho střetávalo v jediném člověku. A hlavně to všechno byli „zas jenom lidé“.
Předchozí režim si Husa účelově přetvořil v sociálního revolucionáře a středověkého průkopníka komunismu. Já bych jej podle tohoto klíče přirovnal k předsedovi Pacem in terris (by1574č).
---
|1| Rozvláčný epitaf na Husově bludném kameni / Můj milý Jene Huse! Bydlet bych s tebou nechtěl, ale některé tvoje kousky byly „fakt hustý“ (jako ty Havlíčkovy, se kterým se smažíš ve společném kotli). / V přehršli průkopnických činů a odkazů dnešní době vyčníváš hlavně jako průhledně falešná záminka: přál sis všude kolem opravdovou zbožnost (coby univerzální lék na kdeco), a scvrkl ses na pouhý argument proti víře. / Chtěls napravovat zlořády, a teď si tě bere do huby kdejaký neřád. / Tys to dopracoval! / Ale mně (taky neřádovi) se přece jen líbíš. / Možná se budeš divit, ale hlavně svou ironií, jízlivostmi a sofistikou. Že jsi dokázal ze všech opačných tvrzení, rad a oponentur vytáhnout podstatné a omlátit to jejich autorům o hlavu. Jak tě za to museli mít rádi! / A ještě´s to tahal na veřejnost! / Kdybys disputoval v kuloárech, možná bys nějaký ten kšeftík uzavřel (koukni na naše reformátory!), ale takhle? Jaký div, že tě upálili?! / Pořád se dohadujeme, cos nám zanechal. Pro mě jsi průkopníkem svobodných internetových diskusí a praotcem blogu. / Čest tvojí památce (by1576č)!

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a třináct