Husovy poslední měsíce XII (červenec 1415)

Napsal zblo (») ve čtvrtek 6. 7. 2017 v kategorii Hus, přečteno: 593×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinehus.jpg

1. července 1415 sestavil Hus své Poslední prohlášení koncilu: Já, Jan Hus, v naději kněz Ježíše Krista, boje se uraziti Boha a boje se upadnouti v křivopřísežnictví, nechci odpřisáhnouti v celku ani jednotlivě článků, které proti mně předvedli v svědectvích křiví svědkové, protože jsem jich - Bůh mi svědek - ani nekázal, ani netvrdil, ani nehájil, jak řekli, že jsem jich hájil, je kázal neb tvrdil ... A kdyby bylo možno, aby byl nyní hlas můj celému světu zjevný, jakož bude zjevná každá lež a každý můj hřích v den soudný, každou nesprávnost a každý blud, jejž jsem kdy pojal k vyslovení nebo vyslovil, velmi rád bych odvolal před celým světem (DaS č. 6/2015, str. 3) ... Zástupci sněmovních „národů“ (biskup rižský a dubrovnický se šesti jinými církevními hodnostáři) jej vyhledali ve vězení, aby se ho ještě jednou pokusili přesvědčit. Sněmovníci i král Sigmund sice míní, že se lze odpřisáhnouti i bludů, jimž člověk nikdy neučil, ale Hus to dobře odmítá (...) Absolutně může se člověk odpřisáhnouti nauk, jimž neučil, ale byl-li z nich viněn, jest odpřisáhnutí tolik co slavnostní odvolání a tudíž spolu přiznání, že jim učil (M. Jan Hus, str. 341). Obecně se má za to, že Husova „stálost“ svědčí o jeho nezlomném charakteru a odvaze položit „za pravdu“ život. Jenže „zatvrzelost“ obviněného mohla mít i jiný důvod (což Sedlák v citaci nepřímo naznačuje). Leckdy bylo vytrvalé „zatloukání“ jedinou cestou k záchraně. V o něco málo pozdějších raně novověkých soudních procesech (postavených na inkvizičním principu podle předchozí církevní praxe) do značné míry platilo, že samotné vyšetřování bylo důležitou součástí procesu. Pokud zatčený  pachatel vinu hned nepřiznal, stalo se jeho přiznání cílem veškerého snažení soudu. Bez jednoznačně přitěžujících důkazů totiž nebylo možno přiznání, jež bylo k odsouzení nezbytné, dosáhnout. K vynesení trestu nestačily výpovědi svědků, ani zřejmé indicie. Potrestání se vždy opíralo o doznání obviněného. Jak těžké bylo doznání dosáhnout, ukazují akta, a jak málo přes veškerou námahu sloužilo pravdě, ukazují případy, kdy byl odsouzen nevinný, viník odsouzen k příliš tvrdému trestu, anebo osvobozen. Často rozhodovaly o životě a smrti spíše nervy anebo počet přímluvců, které si dotyčný dokázal zjednat, než logika důkazního řízení směřujícího ke zjištění pravdy. Ale jiná možnost, jak řešit problémy prostředky, které byly k dispozici, neexistovala (Divadlo hrůzy, str. 22). Výpovědi svědků a důkazy ve formě indícií (nepřímé důkazy) samy o sobě nestačily, aby byl někdo usvědčen a potrestán, k tomu opravňovalo jen přiznání pachatele (...) Kdo se nepřiznal bez ohledu na svědky a indicie, mohl být i nevinný (Divadlo hrůzy, str. 41-43). Pokud by bylo možné aspoň trochu věrohodně konstatovat, že se Husovo „právní myšlení“ ubíralo takovýmto směrem, jevila by se jeho vytrvale adorovaná „věrnost poznané pravdě“ v poněkud jiném světle. Pražský mistr by tím možná o krůček posestoupil z piedestalu, zato by se o něco víc podobal člověku.
4. července odstoupil římský papež Řehoř XII. (byl jím od roku 1406) prostřednictvím vyslance Karla Malatesty. Po tomto datu začal Niem sepisovat traktát De schismate.
5. července nabídnuta Husovi velmi mírná odvolací formule, ale i tu odmítl (došlo k tomu v místnosti, kde se obvykle konaly porady deputovaných za účasti kardinálů d´Ailly a Zabarelly, šesti dalších biskupů a papežského auditora). Večer k němu král Zikmund poslal ještě poslední delegaci, aby ho přiměla k povolnosti. Tvořili ji falckrabí rýnský Ludvík, Václav z Leštna, Lacembok, Jan z Chlumu a čtyři nejmenovaní biskupové. Přinejmenším Jan z Chlumu se poslání zpronevěřil, neboť Husa naopak utvrzoval v odhodlání neodvolat. Na (už zřejmě nezvratná) zjištění historiků ohledně snahy koncilu řešit Husovu kauzu „humánně“ reagují zavilejší stoupenci teorií o principiální zločinnosti církve tím, že by se Hus zradou svého přesvědčení stejně nevykoupil a že by shnil ve vězení (což koresponduje s Gersonovým prohlášením z 29. října 1415). Prokazují tím nezlomnosti Husově (který mohl sotva tušit, co kdo bude vykládat čtyři měsíce po procesu) „medvědí službu“, pochybuji však, že je onen „mučedník svědomí“ zajímá jinak než jen jako záminka. Z 5. července pocházejí Husovy listy Přátelům v Kostnici, Přátelům pravdy a Přátelům v Čechách.
Na 6. červenec 1415 svoláno slavnostní plenární zasedání koncilu. Rozsudek nad Husem byl vypracován ve dvojím znění pro případ, že by odvolal i neodvolal. Hus odvolat odmítl. Po té byl „zbaven kněžství“ a předán světské moci. Sedlák (M. Jan Hus, str. 351) napsal: Obřad jest arci potupný (...) Církev vzdává se jím práv na kněze a zříká se ho, ač ovšem důstojnosti kněžské nemůže ho zbaviti. Theatrálnost středověká potupu tu ještě zvyšuje, vsazujíc na hlavu kacířovu papírovou čepici s nakreslenými ďábly a nápisem: „hic est haeresiarcha“. Podle očitých svědků byl veden z města na hranici a při tom zpíval, odříkával Vyznání víry a vzýval svaté (Zilynská). Ve stejnou chvíli byly páleny jeho knihy (zřejmě tak, aby to cestou na popraviště viděl).
Upálení mohlo (...) trvat velmi dlouho a být velmi bolestivé. Vždy to však byl nákladný popravčí rituál. Zpravidla byl při upálení do země zaražen kůl a okolo něho navršeny otepi chrastí, sláma a dřevěná polena. Odsouzený byl pak řetězem uvázaným okolo krku nebo těla připoután ke kůlu. Přitom mohl na hranici stát anebo sedět na stoličce. Oheň pak hořel tak dlouho, dokud nezůstal popel. Když kosti neshořely, rozbili je nakonec na prach. Veškeré zbytky pak byly buď zahrabány pod šibenicí, nebo vhozeny do řeky. Usmrcení mělo vést k úplnému zničení a vyhlazení (Divadlo hrůzy, str. 119-120)... Hus zemřel zhruba pětačtyřicetiletý. Prach a popel ze spáleniště byly vhozeny do Rýna (by1776č).

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel šest a sedm